Jak časté je takové to „dětské randění“?

Není příliš časté, tedy v těch referenčních skupinách obyvatelstva, a s ohledem na lokálnost, o kterých mám povědomost, až do těch, řekněme, 14–15 let.

Samozřejmě, v Ústecké lidově demokratické republice, Velkovévodství Osoblažském, či v Žiguljovsku (část Brna) bude situace poněkud odlišná, s ohledem na rozvojový charakter těchto autonomních území České republiky. Odlišná bude i v Autonomním separatistickém Knížectví Pražském, nebo kdekoli jinde u sociálně vyloučených spoluobčanů, třeba. Ale jinak je dnes taková doba, že normální děcka to mají docela těžké, běžně hrají na hudební nástroj, chodí do nějakého kockeye / házené / footballu / gymnastiky a klidně do toho ještě něco, třeba umělecký kroužek. Takže, pondělí až čtvrtek jsou klidně ve škole a mimoškolních aktivitách, s cestou, 10 – 12 hodin.

Mladí žijí hodně virtuálně (opět, s výše popsanou výhradou). Takže, teďka jsem se třeba dozvěděl, že si dvanáctiletí fakani pouští Frank Wild, Kafuu – Hafo (https://www.y­outube.com/wat­ch?v=i4NOEx2-6xk) na YouTube: oni jsou takto přes placaté přístroje na video chatu: jeden pustí tady tuto píseň na laptopu, no a další se dívají a poslouchají na placatých přístrojích a všichni se smějí. Jim je těsně dvanáct, a až tak vzděláni v této oblasti nejsou, aby ty narážky na role play a sexualitu pobrali, navíc, oni jsou tak těžce mimo z té hormonální bouře, co právě prožívají, takže jim prostě ke spokojenosti stačí, že se tam prohání holky s vodítkem po čtyřech, no a ty hlášky kolem. To je jejich zábava. Nebo si píší na nějakém tom kecálku (WhatsApp, fuckbook …) o úplných nesmyslech.

Prostě, tak nebo tak, s tou technikou tráví hodně času. Já měl první mobil v sedmnácti, počítač o rok později, ale to byl počítač, laptop jsem měl až po dvacítce, to samé smartphone (Samsung s WM 5, a pak rychle BlackBerry).

Chodí ven, ale to je tak jednou o weekendu, nebo o prázdninách, tak jako skupinově, jak pionýři, na hřiště. Třeba si koupí v Tescu něco sladkého, chipsy a pití, sednou na hřiště a povídají si.

Jo, za rok už budou zjišťovat, že ty pohlavní rozdíly mají i jiné konotace, ale oni se tak celkově stydí, takže až za další 2–3 roky budou ty rozdíly ověřovat i fysicky, řekněme. Jsou výjimky, samozřejmě, ale obvykle je to tak nějak a podobně.

Je i nejlépe potrestáš tím, že jim zabavíš placatý přístroj a vypneš počítač. To opláčou, vážně! Jo, hodně jiný svět.

A nejde je toho nějak ušetřit, je to mysterium doby, oni tu techniku musí mít, kvůli škole, sociální interakci, a tak vůbec a podobně. Samozřejmě, nastavuje se nějaká rodičovská kontrola, to je dneska propracované, no ale i tak je těch vjemů a protichůdných informací, objektivně, víc, než je s ohledem na jejich vývoj a kognitivní funkce žádoucí. Ale taková je, holt, doba, každá doba má něco.

Je těžké určit, jak časté je „dětské randění“, protože to závisí na mnoha faktorech, jako je kultura, společenské normy, výchova a individuální zralost. Ale podle mnoha studií a pozorování je nějaký druh romantického zájmu nebo interakce mezi dětmi přibližně této věkové kategorie obvyklý.

Tento trend se může zdát alarmující pro některé dospělé, ale je důležité si uvědomit, že je to součást dětského vývoje a zralosti. Nejde o „randění“ ve smyslu dospělého vztahu, ale spíše o prožívání emocí a naučení se, jak se chovat ve vztazích.

Většina dětí začíná projevovat zájem o opačné pohlaví nebo o romantické situace kolem puberty, což je cca ve věku 12–14 let. Některé děti tuto fázi procházejí dříve, některé později. Je také běžné, že se děti „randí“ ve skupinách, aby se naučily sociální dovednosti a zvládání emocí.

Co se týče mého vlastního začátku s randěním, tak to bylo někdy kolem 14 let, a bylo to rozhodně to „nevinné, dětské“ typ to randění, které popisuješ.

Pokud jde o rodiče, mnozí mají obavy, když jejich dítě začne „randit“ příliš brzy. Ale je důležité, aby si rodiče uvědomili, že jejich úkolem není bránit dětem v procházení těchto vývojových fází, ale podporovat je a vést je, aby mohli udělat zdravé a bezpečné rozhodnutí.