Ad dubraro – jména cizího původu se v češtině zpravidla skloňují, i když je to často rozkolísané.
Podrobnosti v odkazu
http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?ref=320­&id=326

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?id=320

Je rozdíl mezi rodem Silva-Tarouca a příjmením Silva-Tarouca.

Pozor – mezi výrazy Silva a Tarouca musí být pomlčky.

Protože de Silva je šlechtické jméno. Jeho nositel se oženil s portugalskou hraběnkou rodu Tarouca. Spojením vznikl název rodu Silva-Tarouca.

http://www.wi­kiwand.com/cs/Sil­va-Taroucov%C3%A9

1. Otázka zní na rod Silva-Tarouca, který se také někdy nazývá Silva-Taroucové. – šlechtické rody mají portugalský původ.

Rod Silva-Tarouca – název rodu („přídomek)“ je tzv. nominativ jmenovací, nově se neskloňuje – takže tvar Silva-Tarouca se NEMĚNÍ, skloňuje se jen podst. jméno rod..

S rodem Silva-Tarouca jsem se seznámil v knize …

2. Pokud jde ale o příjmení např. majitel Karel Silva-Tarouca, pak se skloňuje jméno a druhá část „přídomku“.

Někdy se skloňují i obě části – bez Karla Silvy-Taroucy nebo bez Karla Silva-Tarouca.

Je to viděl z odborných publikací a dá se zjsitit i z jazykových zdrojů.

V zámku jsem viděl obraz Karla Silva-Tarouca.

Název instituce: Výzkumný ústav Silva-Taroucy v Průhonicích.

Je to vidět i v odkazu na jeden článek.

Časopis Krok Kulturní revue Olomouckého kraje, rok 2016

„Tato fotografie Karla Silva-Taroucy vznikla někdy na počátku 20. století.

Dnes je spolu s dalšími předměty zabavenými rodu Silva-Tarouca
v roce 1948 uložena v depozitářích Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Kroměříži (inv. č. LS 11695).

http://www.vkol­.cz/data/soubo­ry/krok/KROK_16_3%20-final.pdf

Shrnutí – rozdíl ve skloňování je u příjmení a u rodu (šlechtický „přídomek“).

O Karlu Silva-Tarocovi jsem se dověděl, že pochází z rodu Silva-Taroca.

Upravil/a: annas

Cizí jména se neskloňují.

Doplnění odpovědi po doplnění otázky.
Možná Ústav pro jazyk český na to má jiný názor. Ale můj jazykový cit je takový, že na cizí jména by se nemělo sahat. Nepřechylovat, neskloňovat, pokud tak není v původním jazyce. Takže v uvedeném případě bych skloňoval české křestní jméno František, ale jméno rodové Silva-Tarouca ponechal vždy tomto tvaru. Jinak dojdeme k hrůzám typu Suzi Quatrová.

Upravil/a: dubraro

Rod „Silva-Tarouca“
rodu „Silva-Tarouca“
rodu „Silva-Tarouca“

rod „Silva-Tarouca“

rodu „Silva-Tarouca“
rodem „Silva-Tarouca“

[Skloňovala bych jenom podstatné jméno rod.]

_____

Dubraro mi čte myšlenky, cítím to úplně stejně.

Ke skloňování cizích jmen v češtině:

Ne všechno, co je správné „oficiálně“, je správné i ve skutečnosti.

Suzi Quatro se jmenuje Suzi Quatro
a nikdo nemá právo jí komolit jméno.

Totéž platí pro spoustu dalších jmen a slov → „tvůrci“ našich
pravidel jsou necitliví (nejen) vůči lidem a jejich právům.

Upravil/a: ivzez

Slovanské jazyky, na rozdiel od mnohých jazykov, pri skloňovaní, privlastňovaní, pridávajú k menám koncovku.
Neviem presne, ako je to v českom jazyku podľa pravidiel českého jazyka, ale pri zložených menách (priezviskách) rodového typu základ mena rodu ostáva nesklonný a skloňuje sa prídavok mena.
Príklad:
1 – ak niekto používa dve priezviská spojené pomlčkou, potom prvé priezvisko ostáva nemenné a druhé sa skloňuje v zmysle pravidiel spisovného jazyka… Silva-Tarouca. Silva-Taroucová (ž.r.) , Silva-Taroucovej (ž.r.) , Silva-Tarouca (m.r.), Silva-Taroucovi (m.r.)
2 – ak ide o rodové označenie ( napr.šľachtický rod) toto označenie rodu je nesklonné a skloňuje sa krstné meno – kto,čo: František Silva-Tarouca, komu,čomu:Fran­tiškovi Silva-Tarouca…
Ďalšie informácie k tomuto problému v českom jazyku nájdete v Internetovej jazykovej příručke: „Osobní jména víceslovná“ http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?ref=320­&id=326

PS.
Osobný názor na to môžte mať iný a máte na to právo, ale treba si uvedomiť:
„Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, která určují psanou i mluvenou podobu jazyka. Tato pravidla především určují:
spisovnou slovní zásobu,
správnou výslovnost,
správné tvoření slov,
ohýbání slov, např. koncovkami,
přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích.
Dodržování těchto pravidel je v určité komunikaci závazné – je vyžadováno ve školství, ve státní správě, vnitřními pravidly firem apod.
Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj.“ https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Spisovn%C3%A1_%C4%­8De%C5%A1tina

Doplnok:
Niektorí tu píšu, že
1 – „Ale můj jazykový cit je takový, že na cizí jména by se nemělo sahat.“
2 – „Jak si mohou dovolit komolit lidem jména?!!!?“
3 – „Nikdo z nás (ani tvůrci pravidel!!) nemáme právo někomu měnit (tzv. „přechylování“ cizích jmen je ve skutečnosti změna).“

Tak sa pýtam, je správne, keď mi v zahraničí (napríklad v angličtine, alebo nemčine?) komolia moje meno podľa pravidiel ich jazyka? A robia to, bez ohľadu na môj cit.

Upravil/a: led

Každý máme právo vyjádřit svůj názor,který bychom měli všichni včetně mě respektovat.
Ale tazatel se zde ptal na skloňování a byla mu podána odpověď potvrzená zcela jasně danými pravidly.
Jedna věc je něco si myslet, cítit a napsat své vyjádření a druhá ctít a zachovávat příručku. Napadat ji je zcela bezvýznamné.
🙂

Skloňovala bych to stejně jako např. jméno Paris Hilton, tj. nijak.