Jak bojovat s pozdními příchody?

Trénovat. Chce to větší disciplínu.

Zkus si představit sama sebe,
že na někoho stejně disciplinovaného opakovaně musíš čekat…

Upravil/a: ivzez

Všechny ´schůzky´ si důkladně plánuj (včetně času na dopravu) a důsledně si na ně nastavuj budíky…
Osobně nesnáším nedochvilné lidi…

Je otázka, jestli vždy zapomínáš, nebo jestli máš vždy pocit že máš času dost a potom ti to nevyjde. Pokud zapomínáš, tak si zkus třeba nastavit budík do mobilu na čas, kdy se musíš jít připravovat na odchod. Pokud špatně vypočítáš čas, tak to chce buď vstávat dříve, nebo se dříve začít připravovat a myslet na to, že se nemůžeš ničím rozptýlit, co ti sežere čas.

Jo, to je normální, já proti tomu bojuju tak že si to vždycky nějak zdůvodním, jako třeba: „Lepší když čekají ostatní, než abych čekal já.“ nebo tudle jsem potkal v 8:20 někoho známýho, koho sem leta neviděl, ve městě a hned se se mnou chtěl bavit, já říkám „nemám čas, jdu na osmou do práce! jindy!“ a on: " na osmou? dyť už je čtvrt a pět.." a já mu říkám „hele, když budu chodit do práce včas, tak si mě šéf nebude vážit..“ a nebo jindy, v 8:03 mě budí budík na telefonu, tak ho zamáčknu a najednou na mě někdo mluví, a koukám že on to nebyl budík ale příchozí hovor, a slyším nasraný hlas: „JDEŠ POZDĚ!!!“ a já ještě vochraptělým hlasem, taky nasraně (aby viděl že sme naladěni na stejnou vlnu) odpovídám: " SAKRA JAK MŮŽU JÍT POZDĚ, KDYŽ JSEM JEŠTĚ ANI NEVYŠEL!!"

Prostě bojuju proti tomu jak můžu. Jo, a mám taky vlastní přísloví, zní: „Kdo dřív chodí, sám sobě škodí.“ Teda vono to začalo už na škole, pamatuju jak jsem jednou přišel na nějakej předmět asi po 2 měsících různýho ulejvání, a hned co jsem vstoupil do dveří, tak učitel hned na mě: „jooo tak pán se urááááčil.....ste tady pěkně dlouho nebyl..“ a já na to: „no zas tak dlouho to bejt nemohlo..dyť si Vás ještě pamatuju..“ a tak dále a tak dále, to by bylo na dlouhý povídání, prostě daj se proti tomu dělat tyhle a různý další věci, všechno co ti představivost dovolí.

Jo, a taky se prej daj nastavit všechny hodiny o 5 minut dopředu, ale přijde mi to jako sci-fi, je to v podstatě cestování do budoucnosti a mohlo by to skončit i časovým paradoxem.

Zejména teď se mě to také stává kvůli výluce na trati Choceň- Ústí nad Orlicí že sice jede náhradní autobusová doprava ale navazující vlak do školy již nestihnu a musím hodinu čekat a dorazím třeba až v 8:20 kdy už se vyučuje ale vždy se omluvím a je to dobrý ale už to drhne a hrozí mě počítání pozdních příchodů.

Upravil/a: jirka F

… dej si hodinky o půl hodiny napřed …

Toto je můj případ.
Když jsem se měl dostavit na ranní, s obtížemi jsem stihnul odpolední.
Přestal jsem chodit do zaměstnání a začal jsem podnikat.

Za mlada se mi to stávalo pravidelně, všechno jsem řešil až na poslední chvíli. Několikrát se mi to krutě vymstilo a tak jsem přišel na to, že je lepší dát si fóra a nepospíchat, neštvát se. Ponechat skulinku na nepředvídané situace. Tolik teorie, do praxe to přešlo až ve zralejším věku, co si budeme povídat 🙂

Já s tím měl na základce velké problémy, dostal jsem i důtku tř. uč. Nyní jsem zavedl pravidlo, že každý den budu chodit do školy o hodinu dříve. Takže za mě je toto nejlepší způsob jak nad pozdními příchody zvítězit. Ovšem poněkud to škola umožňuje.