Funguje to v životě opravdu takto?

Bohužel, dost často to dnes tak je. Úspěšnost se měří výší konta, z morálních vlastností převládá závist. Všichi hlqavně sledůjí kolik kdo má, a co všechno si může dovolit, méně už pak jakým způsobem k tomu přišel. ˇuspěšné dáváme do jednoho pytle, ty pilné i s těmi podvodníky. Asi to tak má být, morálku si přece stanovuje každá společnost.

Nic nového pod sluncem. Obdobný rozhovor bys vyslechl před 100, 200, 500, 1000 či 2000 lety a zrovna tak i za 100, 200, 500, 1000 či 2000 let.

Je to jeden příklad z mnoha pokřivení společenské morálky a akcelerace společenské degradace.

Nikomu není nic dobré. Co by některá žena dala za ty zlobivé děti, neboť nemohla mít žádné; ta, která přišla o muže by byla ráda i za toho ne úplně dokonalého nebo další, jež nemá žádnou práci i o jejich špatně placenou. On se totiž vždycky najde někdo, kdo se v našich očích bude mít lépe než my. je to sice primitivní, ale zase je to jistý hnací motor k tomu, abychom nestagnovali a měli motivaci k tomu něco dělat.
Já mám takovou zkušenost, že si lidé rádi stěžují hlavně proto, aby si stěžovali. A aby před druhými nevypadali, že se mají nějak extra dobře. Je to takový „sport“. To, že závidí jiným a porovnávají se je také obvyklé.
Ve skupině, kde se sejde třeba pět žen to obvykle probíhá takto (aniž by to přiznaly, pochopitelně). Nejdřív hodnotí vzhled druhých, pak se začnou srovnávat. Pak se hodnotí finanční poměry, úšpěšnost, rodina, vztahy. Nedejbože, aby se tam našla jedna extra krásná, zajištěná, vlivná, spokojená – a dala to patřičně najevo. Jenomže… To zase tu skupinu stmelí proti ní a zbylé ženy si mají co říct a drží spolu (i když jinak by mezi nimi možná jinak, kdyby byly „síly“ vyrovnané, vládlo také napětí) – mají společného nepřítele. Ta úspěšná krasavice sice bude v tu chvíli bez kamarádek (i když se provinila jen tím, že „se má“), ale poslouží jako dokonalý prvek „hromosvodní“. Paradoxně vzhled hraje opravdu velkou roli, protože podvědomě navenek odráží spokojenost. U člověka, který vypadá moc dobře je jasné, že se i dobře má. Nejspokojenější bývají ženy (a po takové terapeutické schůzce se i cítí nejlépe), když zjistí, že je na tom někdo daleko hůř než přímo ony. A jestli je to navíc nějaká hezká holka, která jim vždycky ležela v žaludku, tím lépe. Máš vidět, jak odporně šťastné dovedou být některé zakomplexované ženy, když vidí, že té, kterou vždy skrytě obdivovaly, zemřel manžel nebo potratila…
Takže, resumé – ženské jsou závistivé slepice v každé době, dobré jim nic není a nebude a zlaté rybce se nedivím, že s jednou takovou pěkně zatočila.

No kdo chce, tak dělá a kdo ne, tak si furt dokola stěžuje a vinu shazuje na druhé… Je spousta lidí, kteří začínali v hodně špatných podmínkách a nakonec měli nadprůměrný život.

Drap: Z tvého příspěvku tak nějak plyne, že snad žiješ podle očekávání druhých.. Stačí ignorovat hlupáky a dá se žít krásně.

Asi bych s tím souhlasil, i když je to řečeno dost drsně, ale každý člověk je strůjcem svého života, samozhřejmě krom narození:-D

Ze začátku si člověk může žít hůř než ostatní, ale pokud má předpoklady být úspěšný, tak z dlouhodobého hlediska dopadne lépe než ti, co se měli na začátku líp.