Odpoveď byla označena jako užitečná

Recyklaci fandím. Uvedené jsou spíše možnosti a ukázka to, že lze zpracovat téměř cokoli. Bohužel tyto věci jsou příliš náročné oproti klasické výrobě a vychází většinou dost draze. Otázkou stále zůstává, zda tyto věci opravdu ekologické jsou. Většinou nikde neni uvedeno, kolik se na výrobu spotřebuje energie a jak ta zatěžuje ekologii. Ono se to týká i celé řady jiných věcí, například biopaliv, některých solárních panelů a spousta dalšího. Bohužel jsme stále společností kde na prvním místě jsou peníze a ekologie až někde vzadu. To, z čeho se to vyrábí je v podstatě jedno. Záleží jen na tom, jak kdo si co připouští a na co je zvyklý. Domorodci v Africe na podporu svého zdraví kouří, nebo pijí výluh ze sloního trusu. Jsou tak zvyklí a nevidí v tom nic zvláštního, pouze to, že je to relativně dostupný a účinný léčebný prostředek.
Je třeba aby všechny ekologické projekty a činnosti plánovaly celosvětově a aby měli i podporu jednotlivých vlád.
Třídím odpady, stejně jako většina občanů v ČR. Třeba plasty třídíme ca z 80%. Máme tedy ještě rezervy. Zarážející je, že z vytříděného množství plastu se recykluje pouze asi 60% a zbývajících 40% vytříděných plastů končí na skládkách a ve spalovnách.

No, zrovna tomuto způsobu recyklace moc nefandím. Cibetková káva je prý drahá a vyhlášená specialita, ale zpracována jako hovínko v přírodě by posloužila daleko lépe. Recyklovat by se měl jen lidský odpad (kromě lejna), v tomto případě recyklaci fandím, a to velmi. Taková „recyklace“ postrádá smysl, je to jen kšeft, který se nese na módní ekologické vlně.

Recyklaci fandím a účastním se. Kávu Kopi Luwak jsem ochutnal a neshledal na ní nic mimořádného. Panda se živí výhradně bambusem, takže to, co z ní vyjde, je v podstatě buničina, čili surovina, která se k výrobě toaletního papíru používá běžně.