Existovala skutečně někdy Potěmkinova vesnice?

Zcela jistě proběhla cesta carevny Kateřiny II na Krym v r. 1787, kterou organizoval generál Potěmkin. Při její příležitosti se postavila celá řada staveb a opravily cesty. Ruská Wikipedie tvrdí, že příběh v podobě „vesnice, předmět jejího obdivu, byly vytvořeny pro její průchod a zničeny ve stejný den“ je legenda a je dílem francouzské cestovatelky Forcia de Piles, která v letech 1791–1792 navštívila Rusko.
Osobně se přikláním k tomu, že pravda je někde mezi: na návštěvu se všichni intenzivně připravovali, byla celá řada jednorázových akcí „na oko“, ale ne v rozsahu, který příběh popisuje (i když i Čechov nás učí, že kreativitu ruského člověka, ktarý se chce zalíbit vrchnosti, není dobré podceňovat 😉

Zdroj: https://ru.wi­kipedia.org/wi­ki/%D0%9F%D0%BE%D1%82%D1­%91%D0%BC%D0%BA%D0%B8%D0­%BD%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0­%B5_%D0%B4%D0%B5%D1%80%D­0%B5%D0%B2%D0%BD%D0%B8

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=Pot%C4%9Bmki­nova%20vesnice%20rchiv. udpověd budete mít hned.

viz odkaz

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=popt%C4%9Bmki­nova%20vesnice%20

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=popt%C4%9Bmki­nova%20vesnice%20
Najdete stejný odkaz, který vložil Pepa 25

Ještě další informace

Rakouský císař měl žasnout nad bohatstvím Ruska aneb Jak vznikala slavná Potěmkinova vesnice

https://www.re­flex.cz/clanek/his­torie/82310/ra­kousky-cisar-mel-zasnout-nad-bohatstvim-ruska-aneb-jak-vznikala-slavna-potemkinova-vesnice.html

Pojmenování „Potěmkinova vesnice“ je odvozeno od jméno vojevůdce, diplomata, blízkého přítele (a údajně i milence) ruské carevny Kateřiny II. Veliké Grigorije Alexandroviče Potěmkina-Tavričeskijského. Tento neoficiální a organizačně velice schopný „vicekrál“ či „vicecar“ Ruska se narodil 13. září 1739 a zemřel před 226 lety, právě 5. října 1791. Tedy dle starého juliánského kalendáře, který byl v Rusku současným gregoriánským nahrazen až v roce 1918.

Odbočkou k Potěmkinovi budiž řečeno alespoň to, že přes své organizační a diplomatické schopnosti po celý svůj život trpěl častými dlouhodobými depresemi, stavy naprosté apatie a únavy. Tato období někdy trvala i několik měsíců a po celou tuto dobu se Potěmkin prý vždy oddával náboženskému mysticismu, opíjel se, odmítal se mýt a převlékat.

A byl to právě Potěmkin, kdo v roce 1787 pozval carevnu Kateřinu II. na velkou inspekční cestu z Petrohradu na Krym. Jednak se chtěl před ní blýsknout, protože v tu dobu byl už několik let faktickým vládcem Novorossijska, jež zahrnovalo obrovské (a ještě pár let předtím takřka neobydlené) území okolo Černého moře, z něhož chtěl z něj udělat nejbohatší ruskou provincii. Druhý důvod měl být strategický a politický.

Doprovod Kateřině II. totiž měl dělat rakouský císař Josef II. (a řada diplomatů a vojenských činitelů) a společná cesta na Krym měla být součástí diplomatických příprav pro společný útok obou mocností na Osmanskou říši. A dlouhá po cesta po rozlehlé Rusi měla hostům nabídnout pohled na bohatství, rozkvět a sílu carského impéria.

Fígl spočíval v tom, že stáda předváděná zahraničním delegacím byla jedna a tatáž a v noci, zatímco panstvo spalo, byla hnána desítky kilometrů na jih na další planiny. Podobně bylo vidět i několik pluků, které se pro větší efekt přesunovaly a defilovaly tak před panovnicí několikrát. Po cestách jely vozy naložené pytli s obilím (ale jejich skutečným obsahem byl písek), před dekoracemi vesnic stáli jako vesničané vojáci z Potěmkinových armád. Ve vsích byly opraveny jen domy na hlavních třídách, zbytek tvořily kulisy. Mezi staveními, ve kterých se carevna a její doprovod stavili, vždy rotoval omezený počet týchž pečených hus.

O tom, že tyto vsi či kulisy nebyly jen fikcí pozdějších historiků, svědčí i zápisky samotného rakouského císaře Josefa II., který svou zahraniční cestu označil za „halucinaci“. Přes nepovedený vnější dojem však diplomatický záměr Rusů slavil úspěch. Následná rusko (rakousko) – turecká válka skončila porážkou Osmanské říše a samotný Potěmkin byl pověřen, aby zahájil mírová jednání s Turky. Mírové konference se však již neúčastnil. Byl ve špatném zdravotním stavu a při cestě v jihozápadní oblasti svých držav (dnes na území Rumunska či Moldávie) Potěmkin zemřel. Podle lékařských zpráv příčinou jeho smrti byla perforace žlučník

Ano, existovala

Yes

Bylo jich víc. Taková menší obdoba byla za starého režimu na Staroměstském náměstí v Praze. Čelní strany domů dostaly nový nátěr, zbytek zůstal. Bylo to kvůli turistům, kteří měli připomínky, že je to tam nějaké šedivé.