Dosáhne se více tvrdým nekompromisním postojem a jednáním, nebo asertivním nekonflktním přístupem?

Sám víš, že to záleží na okolnostech, lidech atd. atd. Osobně preferuji tvrdší přístup, ale nic se nemá přehánět. Větve se mají ohýbat, ne LÁMAT – víš jak to myslím. ;)

Dnes se to s tou benevolencí, ohleduplností, vyvážeností a asertivitou DOST přehání a efekt prakticky nulový. „Karabáčem“ dosáhneš zpravidla vždy VÍCEa RYCHLEJI, ale platí zde nepřímá úměra – čím méně ho používáš, tím lepší výsledky. Mnohem lepší je pouhý STRACH z karabáče, než karabáč samotný, dle mých zkušeností. Ale jak říkám v úvodu, dle okolností/situace případ od případu, nelze absolutizovat. ;) :)

Od všeho trochu. Nic se nemá přehánět pokud nejsi president. A pokud jde o kariérní postup a lidský faktor, tak ještě dál se člověk dostane, když se nebojí lést jim i tam kde slunce nesvítí.

Tomuto dotazu by měla předcházet zcela zásadní otázka, čeho vlastně třeba dosahovat.

Někteří nemíní dosahovat ničeho (jako třeba já), stačí jim věci přesahovat.

Když člověk ukáže trochu vstřícnosti, dostane to co chce, i když ne vždy na poprvé. Dobýváním tvrdou nekompromisní cestou, mě výsledek ani netěší. V tom případě je uspokojení z vítězství jen krátkodobé.

Těžko říci. První přístup má vážný nedostatek v tom, že nesmíš připustit vlastní chybu jinak přestane fungovat. (Trump, Zeman, Putin, atd 🙂 … druhý přístup vlastní chybu připouští, připouští i docela velkou míru diskuse a hledání kompromisů, na druhou stranu jím ale zřejmě pro sebe nikdy nezískáš žádnou výraznou výhodu a budeš navždy jen „užitečný pomocník“. Vhodnější je oba přístupy kombinovat a to s ohledem na to s kým vlastně zrovna jednáš.

Upravil/a: anonym