Dopustil jsem se přestupku, když jsem se před 2 dny málem střetl s cyklistou na přechodu pro chodce?

Filip84

Občas je (negativně) kritisováno, že náš právní řád zvlášť oslovuje chodce, a zvlášť řidiče. To pramení spíše z hlubokého nepochopení konstrukce legislativních aktů a toho, jak právo funguje, než že by to bylo něco mimořádného, ne tak nějaký problém. Ona i Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) oslovuje, v tomto, zvlášť řidiče, a zvlášť chodce.

Takže, na jedné straně, platné právo ukládá řidiči pohybovat se před přechodem takovou rychlostí, aby byl s to snížit rychlost jízdy, a v případě potřeby i zastavit vozidlo, jestliže to vyžaduje splnění jeho povinnosti: neomezit a neohrozit chodce jak na přechodu, tak ty, kteří jej zjevně hodlají použít.

Na druhé straně přikazuje chodci si před přechodem pro chodce objektivisovat situaci a nevstupovat na přechod, pokud by tím řidiče vozidla ohrozil, to jest, nesmí vstoupit bezprostředně před přijíždějící vozidlo, a zároveň musí dát přednost tramwayi.

No, existencialisticky myslící člověk s tím nemůže mít problém:

jako řidič ví a předpokládá, že chodci poblíž přechodu, většinou, budou chtít přechod použít, a zároveň předpokládá, že mohou být opilí, pomalí, dementní, hluší, etc. etc. Takže tomu přizpůsobí své chování, tedy, zvýší pozornost, přizpůsobí rychlost, etc.

Jako chodec ví a předpokládá, že řidiči jsou roztěkaní, blbí, staří, občas opilí, zfetovaní, čumí do placatého přístroje etc. etc., Takže, došed k přechodu, se rozhlédne, naváže oční kontakt, no a počká, až je z konání řidiče zjevně zřejmé, že o něm ví, a že mu dává přednost. A pak jde.

Ano, jenže lidé mají problém s běžnou kausalitou, ne tak nějakým myšlením holistickým, a už vůbec poněkud neoplývají schopností, možná ani ne tak empatie, to taky, ale hlavně schopnosti vnímat své okolí, brát status quo jako status quo (tj. nesnažit se změnit nezměnitelné) a skutečnosti se přizpůsobovat. Naopak, Wille zur Macht: snaží se okolí měnit k obrazu svému.

Já to dělám reálně tak, že jako chodec se k přechodu přibližuju a sleduju své okolí, ale jenom tak „na oko“, aby to moc nebylo vidět, ale přehled mám velmi dobrý. A jdu k tomu přechodu velmi, velmi pomalu, ale jdu, pořád, nezastavím se. Žádný řidič nejede nalepený na pravém okraji vozovky, takže já jdu, a šlápnu do toho přechodu. Jenom nohou, auto projede, a já se na další dívám „velice vřelým“ pohledem (protože jsem v přechodě, a oni mají, sakra, dávno stát!), a zase se pohnu o kousek dál. Nejpozději druhé auto zastaví. To jsem se naučil v Asii, tam můžeš stát u přechodu do smrti, provoz je tam ve dne v noci, nikoho to nezajímá, proč tam stojíš. Musíš jít, ale pomalu, aby se ti stačili vyhýbat. U nás to funguje stejně, akorát vyhýbání není potřeba. 🙂 Ale takových přechodů, s provozem, je u nás minimum, jinak mají semafory.

Jako řidič prostě předpokládám, že mi tam ten chodec vleze, na poslední chvíli, nerozhlédne se atp. Tomu přizpůsobím rychlost, navazuju oční kontakt. Pokud někdo stojí před přechodem a čumí do mně, tak já mu plynule snižuju rychlost jízdy až na nějakých cca 15 kmph. Menšina, ale naštěstí menšina se zvětšující, se rozejde, a já nemusím zastavit vozidlo, on přejde, já přidám a jedu dál. Většina stojí a čumí. Z nich většina stojí a čumí, a já, tou pomalou rychlostí přejedu přechod a jedu dál. Menšina se rozejde pár metru před autem, protože až tehdy jim dojde, že to auto opravdu nezpomaluje pro plaisir. Jinak, ať si tam stojí třeba do smrti, jejich právo.

Zajímavé je, že oni spíše projdou před zpomalujícím autem, než zpomalujícím jízdním kolem, to je taky taková anomálie („irracionalita v nás“, dobrá kniha, doporučuju), přitom nevím, jestli je lepší být poražen tunou, než metrákem, zhruba.

Ono to ale, až tak, nepochopitelné není: nazývá se to tunelové vidění. Člověk, který neřídí, nebo sice má třeba řidičák, ale nejezdí pravidelně, tak má tunelové vidění. Už jsem to tady, několikrát, popisoval: hledí před sebe, na relativně krátkou vzdálenost, a podle toho ale jedná: zbrkle, pokud řídí, tak pomalu, nepředvídatelně, ukazatele směru zapíná na poslední chvíli, pokud mu na to vůbec zbude kapacita, etc. etc.

V autoškolách se to moc neučí, no a samozřejmě, v té autoškole není ani prostor tunelové vidění nějak odstranit, je to prostě krátká doba. Dobře se to dá illustrovat na řidičích autobusu, kteří si udělali rekvalifikaci z B na D. Oni s tou boudou jedou, jako s osobákem. Laik to ani nepozná, až na to, že to je jízda – brzda, jízda – brzda, ale já to vidím okamžitě. Někteří se srovnají, někteří skončí, arciť, to je tak kognitivně namáhavé a únavné, že to nejde dlouhodobě vydržet.

S tunelovým viděním musíte počítat u chodců a cyklistů VŽDY; jestliže nebude, je to příjemný „bonus“. Neočekávejte, že vám dá cyklista znamení o změně směru jízdy: dá-li, tak to lze většinou stěží subsumovat pod znamení o změně směru jízdy ve smyslu platného práva a postup řidiče lege artis, bude to hnáta někde poblíž těla, na pár sekund. Odhadujte, co udělá, podle způsobu jízdy: pokud znejistí, začne se ohlížet, kymácet, atp., tak to znamená: bude změna. To může být ledasco, může spadnout, může ho trefit šlak (to jsem zažil loni v létě, ženská jela, zakymácela se a jebla s sebou na trávník: šlak), může zastavit vozidlo (protože velká spousta cyklistů neumí vyřešit křižovatku!), ale většinou bude měnit směr jízdy.

Cyklisté, často ani ti, co sami jsou řidiči, mají málo kdy povědomí o potřebách řidičů motorových vozidel, je to dáno tím, že na jízdním kole má řidič násobně lepší přehled o svém okolí, jinak vnímá viditelnost a vzdálenosti: pohybuje se pomalu – průměrná rychlost jízdního kola je někde kolem 20 kmph (proto říkám: povoz, trochu rychlejší). Jízdní kolo, většinou, nemá zařízení pro nepřímý výhled, a i když má, není nikde řečeno, že je použitelné (neodpovídá schválenému typu), a už vůbec nemůžete předpokládat, že je seřízené, a že ho cyklista umí používat – může to být třeba vypůjčené kolo. Počítejte, že vám cyklista, v lepším případě, dá znamení na poslední chvíli, v horším vůbec.

U chodců nelze počítat s ničím. Jasně, u nás lidi docela často řídí kolo napití, ale chodec může být napitý, jistě, neměl by se motat, měl by být s to vyřešit situaci na přechodě, ale tím Schluß, více od něj čekat nejde. Docela hodně lidí, co chodí pěšky, po městě, různě, vůbec neřídí, ani to kolo, nebo ano: dvakrát za prázdniny. Prostě: do práce dojedou autobusem / dojdou pěšky, na vejlet s rodinou jedou vlakem. Když něco, auto má známý, tchán atp. Jistě, ubývá takových, ale pořád je jich docela dost, a hlavně ve městech, čím větší, a čím je dostupnější, pravidelnější a levnější veřejná doprava, tím jich je víc.

Filip84

Hlada: Příčné zpomalení jízdního kola, které je vybaveno ráfkovými nebo kotoučovými brzdami, je na suché asfaltové vozovce 3.5 – 5.0 mps, pokud použije jeho chauffeur obě brzdy zároveň, tj. přední i zadní a brzdí přední brzdou na samém adhesním limitu předního kola. Při rychlosti 13.89 mps ÷ s (50 kmph), tak, jízdní kolo zastaví na vzdálenosti 2.78 – 3.97 m. K tomu nutno připočíst náběh brzdného účinku 0.2 – 0.4 s a reakční dobu řidiče mezi 0.4 – 1.5 s. Theoreticky tak jízdní kolo lze zastavit na vzdálenosti mezi:

2.78 + (13.89 × 0.2) + (13.89 × 0.4) = 11.11 m

až

3.97 + (13.89 × 0.4) + (13.89 × 1.5) = 30.36 m.

To je theoretická zábrzdná vzdálenost, tj. zábrzdná vzdálenost, jestliže chauffeur se plně koncentruje na řízení vozidla, vozovka je suchá, bez nějakých poruch, které by snižovaly adhesní koeficient (třeba roztečený asfalt, že), brzdy jízdního kola jsou v naprostém pořádku a správně seřízené a – to hlavně – chauffeur umí brzdit lege artis, přenést hmotnost na zadní část kola, etc. etc.

Žádné vozidlo se nepohybuje po ideální rovině, ale po křivce, která připomíná položenou číslici 8. Jízdní kolo má makrovlnu obecně největší, protože mikrovlnu zvětšuje šlapání do pedálů, takže, jízdní kolo se pohybuje po rovině, která se pohybuje do stran o 0.5 – 0.8 m, a to za předpokladu, že jeho chauffeur umí kolo správně ovládat.

Boční odstup spočítáme podle obecně uznávaného vzorce ys = K + (1.1 × v), kde ys je bezpečným bočním odstupem v cm, K je konstanta, theoretický boční odstup při rychlosti 0 kmph, kde K = 60, v rychlost vozidla. Tedy: při rychlosti 50 kmph:

ys = 60 + (1.1 × 50) = 60 + 55 = 115 cm = 1.15 m.

Tato vzdálenost by měla být zachována na obě strany jízdního kola, a u jízdního kola musíme připočíst šířku trajektorie jízdního kola, která je 0.5 – 0.8 m, jízdní kolo o šířce 0.6 m, jedoucí rychlostí 50 kmph, proto potřebuje korridor:

0.6 + 0.5 + (2 × 1.15) = 3.4 m

až

0.6 + 0.8 + (2 × 1.15) = 3.7 m.

Jenom dodám, že při míjení protivných vozidel se boční odstupy sčítají, takže mezi vozidly, která se míjejí shodnou rychlostí 50 kmph, by měl být boční rozestup 2.3 m.

Už z toho, jaksi, vyplývá, že řidič jízdního kola může jízdní kolo, lege artis, řídit rychlostí 50 kmph na výpadovce, kde je jízdní pruh široký 3.5 m, a to za předpokladu, že je jeho jízdní kolo úzké, a že ho umí dokonale ovládat.

A do toho, pak, vstupují kriteriony, jako je hustota provozu, rozhledové podmínky před přechodem pro chodce & jízda do vyjasněné situace, jakož i schopnost řidiče jízdního kola, v rychlosti 50 kmph, sledovat dostatečně provoz za sebou (což bez zařízení pro nepřímý výhled prakticky není možné), etc. etc.

Přesně kvůli takovým koninám lidí, kteří nechápou, že když něco dělají, mají to dělat sakra pořádně, a že mají žít tak, aby svým žitím neobtěžovali ostatní, vznikají další a další legislativní akty, další a další buserační omezení, redundantní legislativa, která je akorát pro zlost. Namísto, aby je „sejmuli“ za řízení bez náležité péče a opatrnosti, hotovo.

Mravenec

Smekám.

Mravenec

Hlada: Rokio uvedl, že se rozhlédl. Kdyby viděl pumpičkáře, určitě by na přechod nevstupoval.

Mravenec

Navíc chodec není cestovní počítač, aby měřil nějaké metry. Řidič je povinnen předvídat a před přechodem minimálně dbát zvýšené opatrnosti a viděl-li chodce, zastavit. Ne křičet UHNI VOLE. Výjimka je pouze v tom, že chodec nesmí vstoupit před bezprostředně jedoucí vozidlo, což pokud se rozhlédl a rozhodl přecházet, asi zhodnotil.

Mravenec

A brzdná dráha kola 40 metrů se mi moc nezdá. Osobní automobil má při 50km/hod reakční dobu rovněž 1 vteřinu (14 m) a brzdnou dráhu 14 m! Takže auto by mělo být na 30 metrech schopno zastavit. Kolo tuplem.

Rokio

Ametyst: On ale jel po silnici přes přechod a ne vedle mě směrem přes zebru.

Ametyst

Aha, po silnici: tak ti měl dát přednost, jako ji dávají auta. Cyklista na silnici je úplně stejný účastník silničního provozu jako řidiči. Nemá důvod se na tebe povyšovat, jen protože má kolo.