Dokáže se spíše napravit člověk, který koná zlo a ví to, nebo osoba, která koná zlo, ale myslí si, že dělá dobro?

Člověk, který moc dobře ví, že páchá zlo, se podle mě nenapraví. On to zlo chce páchat a dělá to např. pro osobní zisk, či pro pobavení. Trest má sloužit jako určitě zadostiučinění.

Když ale člověk koná zlo a myslí si, že koná dobro, tak bude svolný k diskuzi o svém jednáním. Pokud netrpí bludy, tak mu to půjde rozmluvit. Ten člověk chce pomáhat druhým lidem, ale něco mu jaksi uniká, a proto škodí. Zde vidím jako nápravu v podobě psychoterapie.

Co si myslíte vy? U koho bude snažší náprava?