Dodržujete etiketu při stolování?

Samozřejmě. Neznám v okolí nikoho, kdo by jedl jak ty popisuješ.

Dcera byla v minulém školním roce volána k panu učiteli na kobereček, protože vnuk prvňáček vylízal v jídelně talíř!

Nevím, koho takový nesmysl může napadnout. Možná nějaký nevychovanec, nebo někde v ústavu. Děti jsme vždy vychovávali ke slušnému chování a to ve všech směrech.

Upravil/a: elkon

I já to někdy dělám, že dopíjím zbytek polévky přímo z talíře, ale doma, ne na veřejnosti. A vím o lidech, kteří tohle dělají i v jídelnách nebo restauracích.

To, co popisuješ už ale není jen porušování etikety..
Věř, že etiketu při stolování drtivá většina lidí nedodržuje. Ani ji detailně nezná (by ses divil, kdyby sis procházel pravidla). A to ani v restauraci a na takových místech. To obnáší spoustu pravidel, zásad, „postupů“ a problémů. Vhodné oblečení, postoj (posezení), několik příborů (pro správnou věc), ubrousek, konkrétní chování a způsoby (tam toho spadá hodně) a co je povoleno říkat nebo co je vhodné udělat, konkrétní gesta. Osobně jsem třeba ještě nezažil, že by někdo dodržoval etiketu stolování nebo že by muži třeba povstavali, když ženy přicházely nebo odcházely (na toaletu třeba).
Co se jak hodí nebo nehodí udělat (a to ještě podle situací)… Je v tom dost složitostí a podle mě někdy i zbytečných.

Já jsem spíš zastánce „stolování“ (spíš hodování) ve stylu starého Řecka a Říma. V ležérní pozici na boku, na lehátku. Převážně rukama (občas lžíce), ale s dbáním na hygienu. Vždy víno a ke každému jídlu bohatý výběr ovoce. Dostatečný výběr chodů/jídla na malých stolcích před lehátky. Často ve společnosti a dobré diskuzi (spolu s hudbou nebo tancem a nějakou zábavou). Jídlo ve společnosti byl základ, hostiny se střídaly a byly vždy bohaté, protože byly pro víc lidí a dávalo se na tom záležet. Jako i na obsahu diskuze a dění na hostinách. Samozřejmě včetně úlitby bohům, při každé hostině. :D Tohle všechno je naprosto proti „dnešním“ pravidlům etikety při stolování.
Ale zákon pohostinství byl posvátný, lidé spolu pili (když už byli na hostině, tak povinně), když už jednou spolu hodovali, nesměli se ti lidé znepřátelit (nebo minimálně proti sobě už nikdy bojovat). Patronem pohostinství je samotný nejvyšší bůh Zeus, tak už zde je vidět, jak moc si na tom zakládali. A úlitba byla při každé hostině – jako důkaz toho, že lidé myslí na bohy neustále (podobně jako obětiny jídla z vlastního, měly symbolizovat, že i když má třeba člověk málo, tak si i to málo dokáže odepřít a obětovat to bohům s tím, že na ně myslí a jsou pro něj důležití v každé oblasti života a to i když se zrovna daří… Tak je pak jendo kdo kolik toho obětoval, zda chuďas něco málo ze svého nebo boháč hodně z té spousty, kterou měl… Vyrovnalo se to, protože to bylo úměrné jejich majetku/bohat­ství/situaci a podstatné bylo, že si dokázali odepřít, co měli).
Proti dnešní etiketě to je ve všech ohledech, ale přitom je tam v jistém smyslu víc morálky/správnosti, skromnosti, vděčnosti, duchovnosti, zábavy i rozumné diskuze a chování, než v dnešním chápání etikety (s jejími pravidly).
Já z toho dodržuji alespoň tu pozici v leže. :D