Dobrý den, mám dcerku 2 a půl roku, ale nechce mluvit. Akorát máma, mámo, mami..a pár slovíček typu mňam.

Můj syn byl úplně totéž. Přesně jak to popisuješ i s tím, jak se na hřišti stáhne do ústraní a pozoruje, když je tam nával. Do 3 let mi moc nemluvil, jen pár slovíček a občas z něj něco vypadlo, co ani nijak nedávalo smysl. Když nastoupil do školky,skoro nikdo mu nerozuměl. Ale je tam 4 měsíce a musím říct, že pokrok udělal veliký. Rozmluvil se sám, hodně nám pomohlo, když něco chtěl, dělat že nerozumíme, ať to vysvětlí a pořád opakovat. Školka taky neuškodí, spíš naopak, takže se toho neboj. Dřív nebo později se rozmluví, až tě hlava bude bolet 🙂 To čtení a povídání je dobré, nemysli, že to nevnímá, vnímá až moc, ale prostě se jí nechce. Klidně se poraď s doktorkou, co máte ještě udělat navíc, ale myslím, že časem to bude dobré. Děti jsou různé a jak vidíš, nejsi v tomhle sama. To přijde, neboj

Jedna moje dcera se vyvíjela obdobným způsobem. Neměla zřejmě potřebu komunikovat. Později si vytvořila jakýsi svůj jazyk , na první poslech velice připomínající berberštinu. Tomu rozuměla jen její starší sestra a ještě ne všechno. Ve školce starší dceru volávali z jiného oddělení jako tlumočníka. Přes prázdniny než šla do školy začala mluvit celkem bez problémů, dohnala všechno a do dnes má vyřídilku až až.

Zkuste ji přinutit mluvit tím, že budete dělat, že jejím znakům nerozumíte. Sousedů chlapec do 4 let ukazoval do pusy a křičel Áááá, když měl žízeň a chtěl napít. Až jednou jeho babička řekla: Já nevím, co chceš, tak mi to řekni. A chlapec začal mluvit…
Poddá se to, nebojte, nejednou se rozmluví a zřejmě rovnou ve větách.

Ona začne, nebojte se. Ale nemluvte za ní, neopakujte otázky. Tvařte se jako by mluvila. Takové to :,, pozdravilas, řeklas děkuji…? " to jenom stresuje.