autacek
Noooo, byl jsem něco přes 400 metrů pod hladinou světového oceánu, ale
strašně to tam nadnášelo, že se nedalo ani plavat. Na pleť však to
ponoření bylo úžasné.
paul1
Narodil jsem se ve vile pana továrníka, bydleli jsme na přízemí této
vily, otec tam dělal správce a zahradníka. Na zahradě byl bazén se
svažitým dnem, okolo něho různé skalničky. Když mi byly asi 4 roky, tak
jsem se nějak vzdálil dozoru mámy a chodil okolo bazénu v místech
největší hloubky (3,5 m) jsem tahal za nějaký list a on se utrhnul.
Spadnul jsem do vody a potopil se až na dno, dodnes si pamatuji, jak jsem tam
seděl a rozhlížel se, kde jsem se to ocitnul. To už ale táta skočil do
vody a vytáhnul mne. Potom mne tam učil plavat přivázaného na dlouhé
tyči. On na břehu a občas mne mírně potopil. Někdy jsem se i napil vody,
ale plavat jsem se naučil dost rychle. Tak ten ponor, vzhledem k mému růstu,
byl nejhlubší v mém životě.
marci1
Moc ne, tak pár metrů. Ale někdy je důležité pod vodou vydržet hlavně
dlouho. 🙂
"Koupou se dva ve vaně, když se ona zeptá: „Vydržíš
dlouho pod vodou?”
„Proč se ptáš?”
„Právě se vrátil manžel!”
A jak se řekne japonsky potápěč? Čumizgumi. 🙂