Díváte se lidem přímo do očí?

Ano,dívám,ale tak,že oni sami uhnou očima. A poslední dobou bych se chtěl jednomu podívat do obličeje nejen očima,ale i pěstí!

Dívám, ale tak akorát. Stačí pár vteřin, pak obvykle lehce uhnu pohledem, zas se vrátím, abych dala najevo zájem. Řeč očí je ale hodně významná… Třeba upřený pohled či přivřená víčka působí agresivně stejně jako rychlé mrkání (častěji než dvacetkrát za minutu), ale to také může být signál nervozity ze setkání.
Podezření, že druhý lže, můžeš mít i ve chvíli, kdy uhýbá očima vpravo, nejčastěji vpravo dolů. To však neznamená, že je tomu tak i v případě, že se někdo podívá přímo doprava. V tu chvíli totiž využívá kreativní části mozku, aby například vytvořil větu. Naopak, pokud se díváme vlevo dolů, vracíme se do našich skutečných vzpomínek. Při mluvení pravdy pracuje více paměť, při lhaní nebo fabulaci zapojujeme více část mozku zodpovědnou za fantazii. Pohyby očí různými směry vysvětlujeme tím, že máme podvědomou potřebu svým pohledem lokalizovat to, o čem mluvíme – a minulost vnímáme vlevo, budoucnost vpravo.
Zvedání či klopení očí svědčí o míře sebevědomí. Když někdo při diskusi zvedá oči směrem nahoru, měla by ses mít na pozoru. Takovýto pohled totiž může značit aroganci, agresivitu anebo povýšenost. Ale bacha! Nepomůže ti, když sklopíš oči. Tím dáš najevo svou submisivitu, slabost nebo nadměrnou úctu. Když už uhýbáš očima, je ideální – a to při jakékoliv komunikaci, uhýbat jimi do stran. Znamená to autoritu i to, že nemáš ze setkání strach. Nedostatek sebevědomí u druhé osoby poznáš i podle toho, že se při hovoru na tebe nepodívá a její pohled směřuje přes tvoje rameno.

Pohled by neměl být delší než dvě vteřiny. Pokud je tato hranice překonána, považuje se to za drzost. Výjimkou je, pokud posloucháš něčí hovor. V tomto případě pohled smí trvat nejdéle sedm vteřin. Tím, že řečníka sleduješ, dáváš najevo zájem. Naopak pokud mluvíš a tvoje protistrana si prohlíží vše kolem nebo co se děje za oknem – můžeš si být jista, že ho moc nezajímáš. Nebo ti nedůvěřuje. Stejně tak pochybnosti u druhé osoby vyčteš z toho, že se na tebe dívá s mírně přivřenými horními víčky.

Snažím se dívat lidem do očí, ale někdy se nedaří. Nejdéle se vydržím dívat do očí partnerovi, ale i u něho se po delším dívání cítím nejistě.
Doplňuji:
Ale myslím si, že stačí občasný pohled do očí a ne se do nich dívat neustále. Takže se dívám do očí v přiměřené míře.

Upravil/a: anonym

Ano, považuji za přirozené se koukat do očí tomu, s kým mluvím. Podívat se do očí tomu, koho potkávám a zdravím.
Nevyhledávám a nemám mezi svými přáteli lidi, kteří uhýbají pohledem, nervózně pohledem těkají nebo se při rozhovoru koukají bůhví kam (třeba opakovaně do výstřihu :) ).

Učitelům jsem se ovšem při výkladu odnaučila do očí koukat – brali to totiž jako neutuchající zájem a vykládali k tomu, kdo na ně koukal :) – ještě nebezpečnější je koukat učiteli do očí, když si vybírá, koho vyvolat na zkoušení :)
V rozhovoru s učitelem ovšem samozřejmě platí výše napsané.

nepotřebuji se lidem dívat do očí, nicméně, když jim nerozumím či chci znát také jejich pocity, dívám se na jejich mimiku a hodně na oči

Všem známým se koukám do očí!! Cizím lidem moc ne, jen když to jsou hezký kluci v mém věku :D nb když na mě někdo mluví!! :D

Záleží na tom, jestli se ten dotyčný dívá do očí mě :) . Když se mi dívá například – jak už si napsala na nos nebo na čelo, dívám se mu do očí. Když si ale oba dva upřeně civíme do očí, je mi to nepříjemný a většinou ucuknu pohledem :P

No muže se nedívám, ale holkám koukám na zadek :D

Dívám se do očí, vydržím dlouho, možná to některé lidi i znervózňuje, ale můj problém to není, mám ráda přímý oční kontakt a tak se ho snažím dodržovat.

Koukání přímo do očí mi nevadí, dokonce ani, když musím zalhat.

ano,vzdy koukam lidem primo do oci.jsem zrejme velmi dominantní clovek.