Denně děláme jednu ze dvou věcí: buď upevňujeme své zdraví, či podporujeme nemoc. Porušíme-li, sypeme si popel na hlavu?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, S oběma citáty lze souhlasit. Bohužel realita bývá trochu jiná, alespoň u mne. Vím velmi dobře, čeho bych měl jíst třeba málo, co bych neměl jíst vůbec, jak často a kolik pohybu bych měl mít každý den, Bohužel, dodržovat to všechno mi nějak dost dobře nejde. Takže několikrát za den zhřeším, někdy mám výčitky a cítím se provinile hned, někdy až o nějakou dobu později.
Snadněji to jde, když je člověk mladý a zdravý. Jakmile člověk zestárne, tak se obtížně dodržují jistá pravidla a pokud nemá zažité návyky tak je to o to obtížnější.

Nepřikládám výživě příliš velkou důležitost, aspoň ne za tu cenu, jak popisuje Twain. Jím střídmě a to mi stačí. Jisté zásady ale dodržuju za podmínky, že jídlo je zdravé a současně chutné. Což bývá málokdy. Proč se dobrovolně mučit? Jednou si přečtu to a to je zdravé, toto nikoliv a později si přečtu o tomtéž pravý opak od jiného autora. Ať jdou do háje!

Upravil/a: Kepler

Pokud poruším, nesypu si popel na hlavu. Naopak popel jím, jakožto potravinový doplněk. A sice CARBOFIT Čárkll – Aktivované dřevěné uhlí – resp. jeho popel. Podporuji tím své zdraví, je to takový detox těla zevnitř. Adsorbuje jedovaté látky, těžké kovy, toxiny, radioaktivitu, atd. Bez vedlejších účinků. Doporučuji!

S bodem č.1 – souhlas.
Bod 2. Nesouhlas. Jím co mi chutná (a myslím si že je i zdravé, nebo že neškodí), piji totéž a dělám pouze co mne baví a co se mi líbí.
V tomto posledním případě mám výhodu, že i z věcí, které „musím“ si dokážu udělat „koníčka“. A uměl jsem to i (skoro) celý svůj (už poměrně dlouhý) život.:-)))

Nevím, jak ostatní, ale já si popel nikam nesypu. Jeden den totiž upevňuji své zdraví a druhej zase podporuju nemoc, abych třetí den byl nucen upevňovat zdraví a tak furt dokola, takže ne ne, nesypu a dýlka života by dle mých předpokladů měla zůstat stejná, jako bych žil „normálně“- ani zdravě a ani se nehuntoval, jen s tím rozdílem, že takhle si člověk užije spousty denních zpestření.

Nadměrné jídlo určitě překáží. Vždyť někteží chlapi si „na něj“ neviděj a do některý ženský… no já to raději psát nebudu, ale krom ducha to překáží i tam.

S Twainem nesouhlasím, při tomto „jeho režimu“ můžete rovnou odevzdat lžíci, to je hned po vás! Totiž když vás něco nebaví, přestáváte žít a pomalu umíráte, čili touto jeho metodou vlastně podporujete nemoc.