Dáváte přednost benevolenci nebo puritánství? nebo něco mezi tím?

Puritán je člověk, který má velmi přísné až konzervativní názory na morálku. Je to extrém.

I když se mně leccos nelíbí, třeba v oblékání, chování, je to každého věc, každý je sám za sebe zodpovědný. To má daleko do puritánství.

Benevolence je pak výrazem shovívavosti, laskavosti, dobré vůle atd. Také se vždy nevyplácí, je třeba respektovat třeba v zaměstnání daná pravidla. Bez pravidel a jejich dodržování by přece existoval chaos. Ale bohužel, ne všichni si to uvědomují.

Přece laskavé slovo je příjemnější, stejně jako úsměv je zadarmo. potěší. Stejně jako slova – prosím, děkuji či podzravy.

Neexistuje take bumerang laskavosti? Jak se do lesa volá?

Myslím se, že tolerance často vede k laskavosti. Ale nějak se vytrácí. Už jsem o se o tom několikrát zmiňovala.

Ale setkala jsem se s tím, že čím je člověk starší, především těžce nemocný, postrádá laskavost, shovívavost a je málo pokorný a trpělivý. Sice si to to většinou neuvědomuje., bolest mění jeho vlastnosti. Stějně jako bolest naučila Dalibora housti, když trpěl při natahování na skřípec …
Nejlepší je zlatá střední cesta – být slušným člověkem , bez jakékoliv vlastní sebechvály, tedy člověkem , který se chová podle pravidel slušnosti; je způsobný, zdvořilý, tolerantní, laskavý atd.

Upravil/a: annas

Ani jednému, za puritánstvom sa často skrývajú tí, čo sú voči sebe a svojim blízkym často až príliš benevolení.
Prílišné puritánstvo, rovnako ako prílišná benevolencia sú škodlivé. Pozrite si médiá, obzrite si ľudí, ich správanie a pochopíte.
PS.
No, asi som aj ja mimozemšťankou… keď nepodlieham benevolentnému puritánstvu dnešnej spoločnosti. Je to v pohľade na život, taký aký je a nie prispôsobovanie sa mocným a médiám.

Upravil/a: led

Samozřejmě jako mlaďoch jsem byl svobodomyslnější a tak trochu rebel vůči společenským konvencím. S přibývajícím věkem jsem se stával poněkud kritičtějším a začal rozeznávat hranici mezi „no a?“ a „tak tohle je už příliš!“. Puritán ale nejsem ani teď, jen víc používám hlavu.

V něčem jiném jsem byla benevolentnější v mládí
(k něčemu z toho jsem dnes kritická), v něčem jiném nyní.

Nejsem si jista, jestli lze benevolentnost porovnávat s puritánstvím,
podle mne jde o úplně odlišné věci.
Puritánství mi vždycky bylo cizí a předpokládám, že už se to nezmění.

Znáš pořekadlo: „Co mi není rovno, po tom je mi víš co!“, ne? Ať si každý dělá co chce – pokud tím netrpí jiní. Benevolence je stejně tak nutná, jako nekompromisní netolerance – záleží jen na okolnostech a vyváženém užití.

Ano, s přibývajícím věkem se to mění. Typicky – tvá otázka na nahaté cyklisty > před 30 lety bych to považoval za „bezva odvaz“, tleskal bych a jásal. Dnes mi to je fuk, spíš pociťuji něco jako nevkus. To máš stejné, jako když mne zajímaly ženy bez dalšího SVLEČENÉ, zatímco dnes jsem schopen ocenit a vychutnat si i rafinovanost oblečení, pečlivost manikůry a jiné zdánlivé drobnosti.

Víš, celý život (pokud máš všech 5 pohomadě) budeš pracovat na tom, abys mezi intolerancí a benevolencí našel správnou rovnováhu. A jak se osobnost člověka vyvíjí, tak tomu právě bude odpovídat tato vzájemá úměra. :)

Jak kdy a jak v čem.;-)