Další světový rekord Čechů? Bohužel méně lichotivý.

Podle mne to nenijeb podílem věřících. Spíše to vypovídá o celkovém stavu společnostia o hodnotách v ní. Ve vyspělých státech když se prokáže nevěra u nějaké veřejné osoby, tak je to skandál, u nás to je síše vyzvihováno i médii jako hrdinství. Taky zůstává otázkou jak uváděný průzkum definuje nevěru.
Ale nakonec je to každého věc a věc jeho svědomí

Teda, to je neskutečný! Dokázali to i bez mé pomoci!!!

Jak to prvenství vnímám? Že nejsme národ bručounů a sucharů a ještě se k nevěře nestydíme přiznat!
Já si totiž vůbec nemyslím, že vztah je o té absolutní a bezvýhradné věrnosti, ale o pohodě, partnerství a lásce. A funguje-li to, tak to příležitostná nevěra nerozbije.

Takže: Gratuluji všem, kteří si nevěru užili, aniž by tím komukoli ublížili!
Doplňuji:
K dovětku:
Vám přijde spravedlivé, že ten, kdo se dopustí nevěry, ztrácí nárok na společný byt atd? Kdo to rozsoudí, soud? Tohle snad patří jen k tomu soudu nejvyššímu, ono se těžko posuzuje, kdo byl nevěrný a kdo ne, případně kdo první a proč vlastně?

A ještě jedna poznámka k té „věře“ a „nevěře“: V naší společnosti mi přijde prapodivné pouze to, že zatímco nevěrná žena je ku…, tak nenapravitelný sukničkář je borec, chlapák a bejk.

Upravil/a: Deli

Tak může to být i mj. tím, že obyvatelé jiných států více zatloukají a to i ve statistikách. 😉
Každopádně termín nevěra neberu a to z jednoho prostého důvodu a to, že biologicky je člověku nepřirozená. Monogamní soužití tu jedincům je po staletí vštěpováno především náboženstvím. Střídání partnerů je bráno jako skoro zločin (a někdy tomu tak i bylo). A docela by mě zajímalo, kolik tu je lidí co měli max. jednoho sexuálního partnera? A pak řešit, jestli můj protějšek měl někoho jiného včera nebo před půl rokem, kdy jsme se ještě neznali nebo bude mít za týden až budu někde na služební cestě, to mi přijde hloupé. Jsou zde však aspekty, které jsou podstatné a to je sexuální zdraví, děti (s kým je ta moje vlastně má) a pak taky někdy podivná nesmyslná vztahová setrvačnost (někoho to táhne jinam se vším všudy a stejně zůstává u někoho, komu nosí bulíky na nos).
Vztah má být především o citu a ne o sexu.

Taky to můžem brát jako lichotku – nejmíň lžeme. Navíc, ta statistika je stará několik let (nebo alespoň podobnou už jsem viděl), takže to zase takovej voheň neni.

A jak to vnímám? Tak nevěra je hnus, ale zřídka kdy je to nevěra jen z hecu. Řekl bych, že nám spíš nejdou vztahy…

lexx: myslíš, že tim, že se změní režim, odezní ateismus? já bych řekl, že to, že jsme nejateističtější stát evropy je snad naše jediná přednost, na kterou můžem bejt hrdý…

Zůstanu raději trochu při zemi.Jedna věc jsou procenta lidí,kteří se k nevěře přiznávají,a druhá,kolik z nich se vytahuje.Také jsem někde četl,že jsme „mistři světa“ ve vymýšlení,a obcházení čehokoliv.Takže uvedené údaje si podělím dvěma,a jsem v reálu. 🙂

Tak já vám kazím průměr!

půjde o dědictví totáče kdy samotný náznak víry byl silně perzekvován (škola, zaměstnání, armáda…) v ČSSR zejména, tohle neodeznělo asi 22 let po sametové kalamitě

Někdy nastávají situace, ve kterých aby se lidově řečeno „prase vyznalo“. Např., můj synovec již tři roky žije na psí knížku /a má krásnou holčičku/ se svojí o osm let starší bývalou učitelkou ze základky. Tato paní předtím žila v šest roků v bezdětném manželství a muže opustila, protože byl příliš fádní a dokonalý. Pikantní je ještě fakt, že manžela sirotka si rodiče jeho bývalky velmi oblíbili a ten s nimi i po rozvodu stále žije ve společné domácnosti. A teď to vše analyzujte a posuďte selským rozumem. Ani náhodou., nebo nemám pravdu?