Dá se žárlivost skutečně léčit?

Tedy dámy – to je síla.Přečtěte si sobě – za nějaký čas – co bylo řečeno,tedy napsáno.To není žádná kritika,myslím to „konstruktivně“.
Každá rada velmi,velmi drahá.Je to každého věc,výsostně soukromá.
Osobně bych s takovým partnerem vyrazil zavřené dveře.Mě se ovšem dveře vyrážejí snadno.
Je to asi téměř neřešitelné.Ale jednou,dřív,nebo později k nějakému řešení jistě dojdete.
V podstatě – omluva za příspěvek,nedalo mi to.Znám totiž jeden příběh s touto tématikou a nebylo by to pěkné vyprávění.

mám velkou obavu že hanulka11 k tomu řekla vše co se k tomu dá říct včetně řešení.

Myslím to naprosto vážně pro vás pro obě – čím dřív si to utrpení zkrátíte tím líp, je to omezování a to si přece nenecháte líbit, a co ty berušinko, nejste svojí ber nohy na ramena a zmiz od něj -pošli ho do háje , protože on ti přeci nemůže diktovat co máš a nebo nemáš dělat, to ti poleze do mobilu, poleze ti do kabelky, prostě on vůbec nectí soukromí člověka.
Ženský proboha probuďte se nebuďte zaslepený nějakýma hezkýma řečičkama. On vás deptá .
Za chvíli sem budete psát co mám dělat on mě zbil.
Podívejte se jak dopadla Monyová, Také ho hrozně milovala, byla to láska jako trám , ale on ji deptal a nesnesl, že má úspěchy.

To je ta nejradikálnější možnost, no. Pokud už necítíte jiné východisko, tak jděte od sebe.

Je to přesně jak to říkáte, peklo z každé blbosti, pokaždé stejný průběh, už se nemůžu an nalíčit blbou řasenku, je to podezřelé, nesmím mít nové oblečení, nesmím mít kamarádku na návštěvě, nejen že si domlouváme chlapy ale ještě ho určitě pomlouváme. Dřív mu ke spokojenosti stačilo že všude s sebou beru děti což mi prý zabránilo něco páchat ale teď už anoi to nepomáhá protože údajně je sice s sebou vezmu ale cestou je někam strčím k někomu a jdu na píp…chápete.

Utni to , věř, že to bude jen a jen horší, znám takové případy , kdy pak i máma musela vzít děti a v noci když začal bezdůvodně řádit jít s nima na ulici, on se nezmění opravdu NE NEČEKEJ na nic a pryč.
Chudáci děti, kdyby měli vyrůstat v takovém prostřžedí dívat se na něj jak řádí – hlavně aby to nezdědily. Čím míň uvidí a uslyší tím líp pro ně a pro tebe .Za chvíli bys byla hromádka nervů.

ano to se snažím ale už jsem unavená navíc se to stupňuje, nebre ohled ani na děti, dnes opět kvůli netu, otevřu notebook, už mi zase stojí za zády a čeká tak jsem se ptala na co čeká-no že prý ať už mu konečně ukážu ty svoje píp (chlapy) kvůli kterým ten net potřebuju, důrazně jsem se ohradila že nic takového tady nedělám a on se sebral a prásknul dvěřmi.

To je dobře, že šel – alespon se trochu provětrá a třeba mu to pomůže. Ale každý chlap je jiný, tak nevím jak se bude chovat až přijde. Nebo mu to začněte dělat taky – neříkám na pořád, ale tak třeba na týden – buďte jako on.

jak to řešit? kdo se má léčit, já nebo n? nebo se to neléčí a rovnou se balí kufry? máme dvě malé děti…co bude dál? Jen to bude horší-to je můj odhad.Jeho otec byl úplně stejný-rodiče se kvůli toho rozvedli.

je to hrozné, už to trvá dlouho a opravdu už nevím kudy kam, důvody k žárlení najde i tam kde já bych je nekdy neviděla ato mám dost bujnou fantazii. Chcete příklad? Nedávno jsem si koupila nové boty (dala jsem tady kvůli nich i otázku) teď jsem mu je s nadšením ukazovala a co myslíte??? žádná pochvala že jsou hezké ale ironické poznámky pak výslech kam v nich hodlám chodit, před kým se chci předvádět a ostatní se dá publikovat po 22 h nebo spíš vůbec nedá… ☹

To znám, to si můžeme podat ruce. Akorát tady asi bude rozdíl v tom, že Váš přítel/manžel bydlí s Vámi. To my zatím spolu v bytě nejsme.

ale co s tím? Mám dojem že už je to patologické chování, ten můj příklad je jen ten z dneška ale takových se odehrává za jeden den víc, den za dnem, zvoní mi telefon-jetště ani nestihnu pro telefon dojít natož ho zvednout a už si vyslechnu že mi volá určitě ten můj…(proboha žádný není…) že si chce určitě domluvit rande… když se kouknu na net tak mi už stojí za zády a čeká až otevřu svoji mailovou schránku…atd atd…

To je jako kdybyste to popisovala u nás, dostala jsem seřva i za to, že chodím sem na odpovědi, že si tady určitě někoho hledám apod. věci. Vždycky to musím vydržet a důrazně mu říct, že koho bych si asi hledala, když mám jeho a že kdybych ho nechtěla, řekla bych mu to narovinu, ale to je pořád dokola. Stokrát mu něco řeknu, ale on mě pořád podezřívá. Musíte si nastavit pevné mantinely – i když je to těžké. Snažím se být důsledná, když se mu něco nelíbí, řeknu ať jdě třeba někam ven… že se stejně vrátí a dojde mu to. Pak je jak beránek.

Jestli je na to nějaká terapie jak to probíhá a s jakým výsledkem?

Inu to si nalhává každý, jo kdo chce kam pomozme mu tam.
Nechápu , že můžeš napsat, že až zase takové peklo nemáš. Pro spokojený vztah nesmí být žádné peklo ani peklíčko.
Ty taková temperamentní ženská a necháš se spoutat žárlivcem , nejde mi to dohromady.
Věř, že za ty léta co jsem s mužem a je to 40let jsem nic takového nezažila.

Nemyslela jsem ani peklíčko, to jsem přehnala. Já to ani jako to peklíčko neberu, náhodou se dal do sebe. Teď si konečně našel práci, která ho baví. Už mi todle dělá vyjímečně.
Spoutat bych se určitě nenechala. Nevím, jak to mám napsat, ale on má mouchy jenom v tomhle … jinak je hodný, miluje děti, takže se nebojím, že by byl špatnej táta. Myslím, že si ho udržuju tak, jak já chci. Ježiš, já jsem hrozná – já neumím tak moc dobře vysvětlovat takové věci.

Berušinko!!!!Jak má mouchy jenom v tomhle, to ti nestačí proboha, a ještě myslíš na děti s takovým člověkem, prosím tě probuď se , kolik je ti let?????
Snad nechceš říct, že to dělal předtím ,že neměl práci která by ho bavila, prosím tě měla by ses dojít poradit do poradny není to fakt sranda a neupínej se na něj. je vidět že ti to asi vyhovuje. Mám/vlastně už ne/ známou a její manžel jí zbil přede mnou a tahal ji po zemi za vlasy a když jsem jí bránila. Tak víš co mi řekla..... jen ho nech jsem přeci jeho žena tak to musím vydržet. Tak jsem s nimi okamžitě zpřetrhala veškeré styky, protože to já nemám zapotřebí.Když se jí to líbí tak prosím.Je to již dost let zpátky, dneska bych zavolala hned policii.

Ale u nás to není tak strašné! Občas si jenom rejpne, není agresivní, nestupňuje se to. Já si také občas rejpnu. Tohle říkej salsaverde, né mně.
Já bych se nenechala nijak omezovat, být někomu podřízená.