Křest je první z takzvaných iniciačních svátostí – přivtěluje člověka k Ježíši Kristu a včleňuje ho mezi Boží lid. Od počátku je spojován také s bohatou symbolikou doprovázenou četnými odkazy ke knihám Staré i Nové smlouvy. Na otázku, co se můžeme o křtu dočíst v novozákonní literatuře, hledá odpověď následující text. Křest patří ke křesťanské církvi od nejstarších dob. Zřejmě už v prvních letech se obecně rozšířil jako základní odlišující znak křesťanů. Tak to vypráví ve zpětném pohledu evangelista Lukáš ve Skutcích apoštolů – těm, kdo byli zasaženi apoštolským kázáním o Kristu a ptají se, co mají dělat, odpovídá apoštol Petr: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha Svatého“ (Sk 2,38). Ve zhuštěné zkratce je tím popsáno, jak se člověk stane křesťanem. Zajímavá a pro všechny ostatní novozákonní výpovědi o křtu charakteristická je samozřejmost, s níž se tu o křtu mluví – jako by to byl známý pojem, který není třeba vysvětlovat. To lze sotva předpokládat u Petrových posluchačů, ale zřejmě to platilo o Lukášových čtenářích, jimž je vyprávění určeno. Platilo to také o čtenářích dopisů apoštola Pavla, nejstarších textů, které v Novém zákoně máme. V Listu Galatským se Pavel utkává s otázkou, zda k tomu, aby pohanští konvertité získali plný podíl na Hospodinových zaslíbeních Izraeli, je nutno, aby se stali Židy, tedy aby se dali obřezat. Nikde v NZ však nenacházíme stopy nějakého sporu o to, zda ti, kdo už jakožto Židé k Božímu lidu patří, potřebují své přiznání ke Kristu spojit se křtem – to se považuje za samozřejmé. Pavel sám byl pokřtěn (Sk 9,18; v Ř 6,3 se mezi pokřtěné sám zahrnuje), a když do Korintu připomíná, že z tamních křesťanů pokřtil jen málokoho, protože ho Kristus „neposlal křtít, nýbrž zvěstovat evangelium“ (1 K 1,17), je ze souvislosti zřejmé, že pokřtěni jsou všichni jeho adresáti, ovšem od jiných křtitelů. Protože se o křest v Novém zákoně nevedou spory, není předmětem zvláštních výkladů, což znamená, že o tom, jak první křesťané křtu rozuměli a odkud se vlastně tento rituál v církvi vzal, se můžeme jen nepřímo domýšlet ze souvislostí, v nichž je zmiňován.
Ritus křesťanského křtu podle všeho navazuje na úkon, který
charakterizoval působení Jana Křtitele. Křesťané převzali jeho označení
(v řečtině baptisma, hebrejsky odvozeniny kořene t-b-l) i základní
podobu – namočení, případně ponoření do vody. Tuto souvislost (opět
v sumarizující vzpomínce) naznačuje příhoda o „učednících“
v Efezu, kteří byli pokřtěni, ale jak se ukáže, „křtem
Janovým“.
.atd.
.
Podle shodného svědectví všech evangelií Janův křest podstoupil také
Ježíš. Tato skutečnost patrně vedla k tomu, že velmi brzy po Kristově
vzkříšení křesťané začali používat janovský rituál jako
odlišující znamení své identity. Význam tohoto rituálu však
přeznačili. Motiv obrácení, radikální změny v životě i souvislost
s odpuštěním vin byly zachovány, avšak podřízeny jiným důrazům.
Křesťanský křest již není charakterizován osobou křtitele (ta ustupuje
do pozadí, ač nikoli samozřejmě, jak ukazuje Pavlova polemika
v 1 K 1,11–17), nýbrž osobou Ježíše Krista, k níž křest
v křesťanském pojetí odkazuje. Jazykově je to vyjádřeno typickým
spojením „křest ve jméno“ (také „ve jménu“ či „na jméno“)
Kristovo, případně rovnou „v Krista“ (tak Ga 3,27; Ř 6,3).
Pokračování historie křtu v odkazu
http://www.katyd.cz/clanky/jak-se-clovek-stava-krestanem.html
http://www.krestanskysborbrno.cz/index.php/clanky-nabidka/68-krest
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?vagra Nahlásit |
Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk
stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest
jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk
pokřtěný.
Křest se to jmenovalo až později na počest Krista. Samotný akt je vlastně
obmytí.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5913 | |
Drap | 4687 | |
led | 3030 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2245 | |
zjentek | 1688 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1443 | |
quentos | 1428 | |
elkon | 1395 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |