Co znamená mail s odkazem na konkrétní dotaz?

To není žádná sranda, mohla bych to brát jako zneužití přístupu k mailové adrese. Předpokládala jsem, že se NĚKDO přizná a bude to zas OK, admina se hodlám zeptat zítra. Howgh

Tak „někdo“??? a co na to řekl admin?

A jak zněla ta otázka???

Suwo
ty jsi ale pekne nastvaná … a nevím proc…

Já si tu nehraju na někoho jiného, tak zalez…

Moje Sůvo.Moje!

Co je tvoje? Ty jsi ten „nikdo“? Proč?

Na čtení zajímavých otázek si dělám čas jen když je mi dobře – mám pivo, cigarety. A rád čtu. A zrovna mě zaujala vaše otázka. Zrovna dnes, kdy jsem se projížděl na kole, no už jsou sjeté pneu, ale co, furt to jede, jsem si na vás vzpomněl. A tím to myslím tak, že se pořád ptám proč. Kdykoli, na cokoliv. Je správně psát kdykoli a cokoliv?

Cestou jsem viděl ohleduplné řidičky ve voze. Ale jak jsem vjel do mého oblíbeného místa, to je Hády, tam do kopce, ne v údolí u řeky kde se prohánějí cyklisté a in-lainláři jak o závodech. Tam na těch horších stoupáních, tam, kde končí asfalt, tam začíná ta správná relaxace. Ten odpočinek pro duši, milá Sůwo. Tam je ten kraj, kde je málo ksichtů, co vám čuměj do tváře. Tam, kde stromy žijí, broučci lezou, kde voní les, v tom prvním červnovém dni se na vás smějí kopretiny podél cesty, i ty obyčejné rostliny přízemní, lopuchy a tak dále, tam nahoře, když se zastavíte, vidíte nádherný rozhled na jih Moravy. Tam nejsou psi, tam je ticho, jen šum kola. A ti ptáci, ten zpěv! Právě dnes, umořen ze stylu života kterému nehovím, jsem si pořídil lahvové pivo Bernard 10'. Do baťůžku. A tam je obrovský balvan, který je vhodný k pohodlnému sedění, než dřevěné posezení. K večeru byl vidět balon vznášející se nad některou částí Brna. I ti nahoře možná cítili dobře. Já však odpočíval po zdolání šlapání do šíleného kopce. Ovšemže, když vím, že vše vyšlapu a pak srdce bije jako před infarktem, slezu z kola a jdu nohama. A tam, když vidíte tu nádhernou přírodu, tu naši zem, víte, že se slovy ani básněmi, ani malováním nejlepších malířů nedá namalovat. Možná počasí nebylo tak až moc OK, na těch 20 stupňů je to k večeru na blůzu. A já tam na tom kameni pil pivo. To nevíte, jak srdce pookřálo, jak si prací zmožené tělo odpočalo! To víte, pozorovat přírodu není dar. A jak jsem potom jel dál, jsem přišel na jednu zásadní věc. Že jedu jinak zde, než dole v údolí, kde je asfalt. Pomaleji, že nikam nepospíchám. Občas se kolem mě prohnali na kole rychlejší. Ale to asi bude tím, že chtějí být úspěšnější. Přišel jsem na to, že člověk který spěchá, vydává mnohonásobně víc energie než ostatní. Proč? Co je důležité? Dojít cíl cesty který je stejný pro všechny? Ale vůbec ne. Dokonce se nemusí dokončit cesta. Není cílem žít až do 80ti roků, ale pouze dosáhnout cesty života. Ale ti spěchající se nadřou; šlapou i z kopce. To znamená, že si nestačí odpočinout a už musejí tlačit kopec, překážku. Kdežto já, při jízdě zvolním a brzdím, abych nepřišel o ty krásy kolem. A ještě si odpočinu. I v těchto chvílích jsem zde v myšlenkách na internetu a vzpomněl si, jak jsem přišel z hospody a uviděl známý nick Sůwa. Jak jsem měl pivo, četl nicneříkající otázky a najednou vidím známou tvář. Co mě na té cestě zamrzelo, a sliboval si že se tam kvůli tomu nevrátím, bylo, že tam kácí hodně stromů, dokonce mě odřezali moji 4. lavičku ze které byl pěkný výhled a byla dál od cesty. Podobně je tomu tak zde na odpovědích, kde se kácí užitečné otázky. A tam, v tom nádherném lese plném života vidím kus mých věcí; moje lavička, můj balvan, moje cesta, moje Hády. A tady na internetu jsem po dlouhé době uviděl vás, tak jsem jen sdělil: „Moje Sůvo.Moje!“ A tak pomalu běží čas. Ani nevím, kolik jsem vyměnil nicků, vždycky jsem je nechal pohřbít. Jen si pamatuji příjemné uživatelky, věci podél cest, lidi, kteří se mi neprotiví. Tak vás zdravím, a mějte se krásně. forTin.