Co vás více pohání k dalšímu či většímu úsilí? Úspěch, nebo neúspěch?

Obojí ± stejně.

Úspěch.

Jednoznačně motivující je úspěch. Má obrovský vliv na upevnění sebedůvěry, která je nezbytná k maximálním výkonům, fyzickým i duševním.
Neúspěch moc sebedůvěře nepřidá.

Neúspěch. Když se to nepodařilo teď, musí se to podařit příště.

U mě spíš úspěch. Když v něčem uspěji, pak vím, že na to mám talent, a tak se v té činnosti dále zdokonaluji.

dříve to bylo oboje, ale po 4 letech s učitelkou němčiny a francouzštiny, která mi i přesto, že jsem měla průměrem na lepší známku (2 a 3), dala horší známky z obou předmětů (3 a 4) a poté co mi řekla, že při průměru 2,7 to na pětku není, pro mě to byl neuspěch a to, že mě srazila řekla mi tím, i kdyby ses sebe víc snažila, prostě dostaneš tu horší známku, i přesto, že mi do očí řekla: dám vám horší známku, tím se budete víc snažit … tady mě ten neuspěch zlomil, takže pro mě jednoznačně úspěch vede v to, abych se ještě více snažila k ětšímu úspěchu, protože vím, že na to mám a že můžu mít i navíc :)

Spíše úspěch, to je úplná živá voda. Když zjistím, že jsem něco udělal dobře jsem ochoten obětovat daleko víc pro další povedenou akci.

Ale ze školních let si pamatuju, jak mi jednou baba nasázela asi tři pětky z biologie za sebou. Jedna zmatlaná písemka, jedno nečekané zkoušení na opravu písemky a druhé nečekané zkoušení v další hodině na opravu prvního zkoušení. Čili docela těžký neúspěch. Bylo jasné, že se to prostě musím nutně naučit. Tak jsem se do toho pustil a učil jsem se tak dlouho, až mě to dokonce začalo bavit. A baví dodnes, jako koníček. Baba mi příště dala 2– (lepší známku už jsem od ní nikdy nedostal) takže čtyřka byla zachráněna.

Samozřejmě úspěch, ten mě tak „nabije“, že nevím,kdy přestat. 🙂

samozdřejmě úspěch…u mě pravidlo poučím se z každé chyby …neplatí:D