Co uvádí Jilří Rejzek v Etymologickém slovníku.

Pre face -
předpona pre = pre- předp. Z lat. prae ‘před, pro’,
které je blízce příbuzné s naším :při

face pochází z vulgární latiny *facia, z latiny faciēs („forma, vzhled, tvář“).

facere (lat.) – něco konat, jednat, dělat, činit, učinit, splnit, tvořit

Z toho plyne, že
preface = úvodní část mešního kánonu. kánon = měřítko, pravidlo, soubor zásad; ustanovení církevního práva, rozhodnutí církevního sněmu; druh bohoslužebného zpěvu; sled dvou i více hlasů opakujících tutéž melodii; představa o ideálních proporcích,. Odpovídá původnímu významu latinských slov – něco se tedy koná,, má má určitou formu,

https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web­.php/hledat?ci­zi_slovo=face+&typ_hle­dani=prefix

Jinak se s prefaci setkáme při bohoslužbě – liturgii – slavení mše svaté,.

Mše svatá je složena ze čtyř částí na sebe bezprostředně navazujících. a) Úvodní obřady b) Bohoslužba slova c) Bohoslužba oběti (Slavení Eucharistie) d) Závěrečné obřady

Eucharistická modlitba není pouhou modlitbou, pouhou „obětí chvály“, ale je to aktualizace skutečnosti: Kristovy velikonoční oběti. V užívání jsou různé termíny pro eucharistickou modlitbu: „anafora“ (přinést k obětování), „canon“ – kánon nebo „prex“ – modlitba.

Římská liturgie znala pouze jedinou eucharistickou modlitbu, tzv. římský kánon, text, který byl formulován mezi koncem 4. až 7. stol a od pontifikátu Řehoře Velikého (+ 604) se už neměnil. Během liturgické reformy II. vatikánského koncilu, kdy koncilní otcové byli konfrontováni s bohatostí antických anafor, rozhodl se papež Pavel VI., aby byly vytvořeny další eucharistické modlitby pro římský kánon.

Lid se účastní jednak tím, že se s vírou a vnitřně připojuje ke slovům a gestům kněze, jako i předepsanými aklamacemi Svatý, Tajemství víry a závěrečné Amen.

Dialogem před prefací začíná vlastní eucharistická modlitba. Tento dialog celebranta se shromážděním je velmi starobylý. Preface je důležitou součástí liturgie, protože jestliže eucharistie církve je napodobováním úkonu Krista a poslušností jeho přikázání, pak preface napodobuje úkon Krista, který vzdává díky. Smyslem této modlitby je spojení celého shromáždění věřících s Kristem ve vyznávání velikých činů Božích. Lid děkuje ústy celebranta a odpovídá chvalozpěvem Svatý.

Vývoj preface je velmi dlouhý. Navazuje na židovské modlitby. Jednu nalezneme v Didaché. V době rozkvětu liturgické spirituality (4. – 8. stol.) se můžeme setkat s mnohostí různých prefací. Toto dědictví bylo do liturgie zařazeno znovu po II. vatikánském koncilu.

https://www.pas­torace.cz/tema­ticke-texty/vysvetleni-casti-mse-petr-sabaka

K odpovědio Filipa 84 – už 50 let se u nás bohoslužby konají v češtině, nikoliv v latině.

Takže mše začíná slovy : "Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,“, Tak zní kostelem česky úvodní slova každé mše svaté.

Vím to, ale jako vždy dokládáme odkazem.

https://www.cir­kev.cz/cs/aktu­ality/200204ka­tolicky-tydenik-padesat-let-slavime-msi-sv-cesky

Upravil/a: annas

Slovo preface nemá příliš jasné kořeny, ale latinská složenina prae-fari by mohla znamenat řeč pronášenou před někým, před shromážděným lidem nebo před Boží tváří. Předpona prae-, před- nemá význam časový a je tedy nesprávné považovat prefaci za jakousi „předmluvu“ k eucharistické modlitbě. V antické literatuře se slovo preface používá pro slavnostní řeč, specificky pak pro slavnostní modlitbu prováděnou při oběti. V křesťanské literatuře a zejména v ranně středověkých sakramentářích se slovo preface používá pro mimořádně významnou a slavnostní modlitbu nejen při eucharistii, ale také při jiných svátostech. Podle jednoho výkladu by slovo preface mohlo také znamenat „prorocké slovo”. V tomto smyslu křesťanský dokument z prvního století, když mluví o eucharistické modlitbě, říká: “Prorokům (προφήταις) dovolte, aby vzdávali díky (εὐχαριστεῖν = modlili se eucharistickou modlitbu), jak chtějí” (Didaché, X). 🙂
Více v odkazu: http://www.li­turgie.cz/tema­ta/mse-svata/eucharisticka-modlitba/preface

Česky nikoli prefaci, ale praeface (preface), bože, alespoň češtinu se nauč skloňovat.

Praefatio je část lithurgie eucharistie, kterou začíná actio, a která začíná dialogem mezi knězem a lidem:

S. Dominus vobiscum.
P. Et cum spiritu tuo.
S. Sursum corda.
P. Habemus ad Dominum.
S. Gratias agamus Domino, Deo nostro.
P. Dignum et iustum est.

Kněz zdraví lid pozdravem „dominus vobiscum“, zvedaje při tom ruce, ovšem oproti ustálené usanci se neotáčí versus populum, leč zůstává ad orientem, neboť již začalo posvátné dění – actio (skončila lithurgie katechumenů a začala lithurgie eucharistie, canon missae).

Anafora Sursum corda je jednou z nejstarších, doložených, částí gregoriánského rithu, doložena je už ve třetím století.

Mírně odlišnou anaforu obsahuje mozarabský rithus:

S. Introibo ad altare dei mei (Psalmus 42).
P. Ad Deum qui laetificat juventutem.
S. Aures ad Dominum.
P. Habemus ad Dominum.
S. Sursum corda.
P. Levemus ad Dominum.
S. Deo ac Domino nostro Jesu Christo filio Dei qui est in celis dignas gratias dignasque referamus.
P. Dignum et justum est.

a končí zpěvem Sanctus:

Sanctus, Sanctus, Sanctus, Dominus, Deus Sabaoth. Pleni sunt caeli et terra gloria tua. Hosanna in excelsis. Benedictus qui venit in nomine Domini. Hosana in excelsis.

In Stručná katholická lithurgika Dominika Aloisa Špachty, doktora bohosloví, osobního děkana v Karlíně, v Praze: Fr. A. Urbánek, 1901, str.48.

In Lithurgika, čili: Vysvětlení služeb Božích a obřadů svaté katholické církve., v Praze: Karel Bellmans, 1857, §. 37. 3), str. 57–58.

http://librinos­tri.catholica­.cz/download/6Spa­lAlDStrKaLit-r0.pdf
http://librinos­tri.catholica­.cz/download/Fren­clLiturgika1857-r0.pdfhttp://l­ibrinostri.cat­holica.cz/dow­nload/FrenclLi­turgika1857-r0.pdf

Preface je v katolické liturgii úvodní text ke zpěvu Svatý, svatý, svatý (Sanctus). Vyjadřují se jí díky Stvořiteli. Jde o část eucharistické modlitby.

Upravil/a: Pepa25