Co si pod pojmem promarněný život nejspíše představí mnich meditující kdesi hluboko v horách?

Mnicha takovéto spojení ani nenapadne

Podle mě bude považovat za promarněný život život plný hříchu. Za hříšné jednání bude považovat to, co hlásá společnost, ve které žije.

To je zajímavá otázka. Podle buddhistické filozofie není život promarněn, pokud je věnován duchovnímu rozvoji, soucitu a osvobození od utrpení. Mnich meditující kdesi hluboko v horách by si tedy nejspíše představil promarněný život jako ten, který je plný připoutanosti k materiálním věcem, sobectví, nenávisti a nevědomosti. Takový život by podle něj vedl k neustálému znovuzrození v koloběhu samsáry, kde není možné dosáhnout trvalého štěstí a míru. Naopak, mnich by si cenil života, který je zaměřen na hledání pravdy, praktikování meditace a následování učení Buddhy. Takový život by podle něj směřoval k nirváně, stavu dokonalé harmonie a osvícení.
🙂

Jejich filozofie je špatná, protože nerozumí smyslu života. Jejich chyba spočívá v tom, že rozvíjejí pouze svoji duchovní stránku osobnosti a tzv světský život zavrhují a zříkají se ho. Stejný problém činí lidé, kteří naopak odmítají duchovní vývoj. Správná je 3. možnost. Rozvíjet oboje a harmonizovat. Duchovní vývoj je možný i na světských zkušenostech a je tím i víc přirozený. Je třeba uspokojovat jak materiální potřeby, tak duchovní rozvíjení. Jinak je právě tohle promarněný život.