Co si myslíte o takových postojích některých lidí při určité situaci?

Připoměl jste mi Věru Čáslavskou, která během sovětské hymny na důkaz nesouhlasu s okupací nevztyčila hlavu. Pamatuju si, jak kdykoliv byla v TV, ptala se, kdy už konečně zakážou ty komunisty. Ona si to mohla dovolit.

K té otázce. Myslím, že vždy záleži na samotném kontextu a době, kdy to hodnotíme. Úcta a respekt k jinému státi by měla být samozřejmostí, ale co když ta druhá strana není spravedlivá a chová se neeticky?

Obecně, když se podíváme na tento případ, podle mě je to subjektivní záležitost. Nemám v oblibě, když se toto aplikuje (stejně jako nedávné pokleknutí) celkově. Ať si projeví úctu ten, kdo to tak cítí a nenutit někoho v rámci člověka. Chápu, tady je to bráno z fotbalového hlediska a tam byl Maradona fenomenální. Těžká otázka.

Odpovim neslusne, otazkou. Zaslouzi si uctu a odpusteni treba Hitler, Stalin, Polpot…? Je to individualni, smrt automaticky neznamena ziskani ucty, natoz odpusteni. Kdo chce, at uctu projevi, kdo nechce nemel by byt pranyrovan.

Ta fotbalistka, která odmítla uctít Maradonu s tím, že to byl násilník, možná měla nějakou hodně špatnou zkušenost s násilím, a tak se jí příčilo tuto zkušenost v sobě potlačit. To je můj pokus o možné vysvětlení jejího postoje.