Co se vám v noci zdálo za sny?

Co je ti do toho, neotravuj svou trhlou osobou, nikoho to nezajímá.

Po tom ti opravdu nic není,
Komunikovat, MLUVIT, nemáš s kým?
Že sem píšeš o každém svém kroku, prdu
a „myšlence“?
Zajdi do přírody, mezi lidi (s podobnými zájmy),
nebo si kuo tem velký sešit v papírnictví.
Ta moudry, pocity si piš do něj. Ne na weby… 😕

Upravil/a: da ny

Poslední sen, kterej si dneska pamatuju:

Jsem ve škole. Sedíme u počítačů a máme si studovat na nějakým webu angličtinu, já klikla na nějakou reklamu, co mi tam vyskočila, kvůli čemuž jsem se ocitla jinde. Učitelka to viděla a začala nadávat že tam dělám soukromý blbosti. Já se snažila tlačítkem zpět dostat na ty stránky s angličtinou, ale nemohla jsem to v historii najít a furt jsem jen přepínala mezi ostatníma stránkama, takže to vypadalo, že jsem na tý angličtině ani nebyla. Učitelku to natolik rozlítilo, že jsme se začaly hodně hádat a já na ní pak vytáhla pistoli a postřelila ji do kolene, aby dala pokoj. Načež se na mě osupila celá třída, jak jsem to mohla udělat.

Vyběhla jsem tedy ze školy, úprkem přes plot honem k zaparkovanýmu autu a že musim zmizet, protože po mě půjdou, budu psanec. Moc daleko jsem nedojela a málem jsem bourala, protože byla v silnici díra a na ulici nesvítily světla a ani ostatní řídiči nesvítili. Bylo mi divný proč. Po chvíli jsem ve tmě začala nejistě rozeznávat obrovský tlupy zombie těl valících se jedno přes druhý právě v místech, kde někdo svítil. Byla jsem tak ráda, že ani já nesvítim, a snažila jsem se skrz ně projet, ale musela jsem jet do kopce a ty masy byly obrovský a zastavovaly mi auto. Chvíli jsem je ještě zvládla projíždět, ale pak mi to zastavilo.

Pak se tam objevila nějaká nadpřirozená bytost ženskýho pohlaví, asi nějaká démonka nebo tak něco, která jim šéfovala, a asi je vyvolala všechny ze záhrobí, aby na lidstvo seslala zkázu. Po chvilce se proměnila v plastovou láhev pomerančovýho džusu. Protože už jsem nevěděla kudy kam, džus jsem vzala a vypila, že se tak stanu jejich šéfovou, a pak se jich nebudu muset bát.

Pak tam byl hezkej osvětlenej dům, ze kterýho hrála hudba, což nebylo dobrý, ale zhasnout světla a vypnout hudbu, byl by to dobrej úkryt. Teď jsem litovala, že jsem pila ten džus, a bude ze mě možná zbytečně obluda. Tak jsem začala hbitě lízt po tom domě nahoru, až jsem přes něco jako dveře na balkon vlezla dovnitř. Hned v první místnosti zvonil telefon, to byla ta hudba. Vypla jsem ho a ostatní lidi se za mnou drali dovnitř se schovat. Pronesla jsem, že vzhledem k tomu, že tam zvonil opuštěnej telefon (bez kterýho lidi nikam nechoděj), tak to tam nemusí být bezpečný (protože majitel asi zůstal v domě a už je mrtvej, takže už jsou dole zombíci). Pak jsem se probudila.

🖕