Já s oblibou odpovídám „copak ty nečteš noviny?“

Pokud jde o kamarády, přátelé i méně známé – upřímně (→ sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílená starost je menší starost). Pokud jde o zvědavou drbnu, tak si přisadím, jak se nemám výborně a navíc, proč bych si měla cizímu člověku stěžovat, že zrovna tenhle týden stál za starou bačkoru? Co je komu po tom? Drbna, cizí člověk pak roznese „novinky“ dál a to se u kamarádu (těch pravých) neděje.

Proč taková odpověď? Protože mám negativní zkušenosti, do té doby jsem odpovídala upřímně každému, kdo se zeptal, stejně jako vy.

Odpovídám upřimně.

jasně že upřimně buď je vše OK nebo to stojí za bačkoru

pokud dobře, tak dobře, pokud špatně, řeknu „jde to“. Přece jenom to není otázka po našem psychickém stavu…

Odpovídám..jo dobrý..kdybych měla odpovědět upřímně,koukali by na hodniky kdy skončím a pak by mi nejspíš doporučili nějakého psychiatra 🙂

Podle nálady…a také podle toho kdo se mně ptá. Jestli je to přítel, tak se vždycky rozpovídám např. dneska děsný den ve škole psali jsem spoustu písemek a navíc jsem byl zkoušený apod.. když se mně ptá někdo jiný (rodiče, sousedi, prostě ty které neznám) je odpověď stručná : Jo fajn, No nic moc. Pak už záleží jenom na něm jestli se zeptal ze slušnosti nebo jestli to myslí vážně.

Tak, jak to je. Většinou platí klasické „ale jo, fajn,“ ale když ne, tak se nesnažím. Ono je i lepší, aby druhý věděl, že zrovna nejste v náladě a podle toho se třeba choval…

říkám: …líp jak ty.

„Mám se blbě, ale dobře to snáším…!“

Já odpovídám-Jde to,ale dře to…)))

Vzhledem k tomu, že jsou většinou dvě možnosti, buď se mám dobře nebo blbě, tak určitě odpovídám upřímně a jasně 🙂