Co je v práci nejvíce zásadní?

Podle mne je to najít správné lidi na správnou práci. Každý má jiné schopnosti, znalosti, povahu a každá práce vyžaduje něco jiného. Práce by měla člověka vytvářet, motivovat a práce by měla toho člověka bavit, inspirovat.

Obecně?

Najít člověka, který nechlastá, když má jít do práce, neproskáče celou noc na babě, když má jít do práce, nebulá, nefetuje a je otevřený novým věcem, ochotný se učit, a také schopný se učit novým věcem.

Zbytek už se podá, Někdo se hodí vysloveně do fabryky, k mašině, vyhovuje to jemu, je dobrý zaměstnanec. Někdo se (třeba já) do výroby nehodí, ale hodí se do služeb.

Protože ve službách musíš mít další rozměr: musíš být schopen se zapřít, nebrat si nic osobně a umět držet hubu. Což nejsou ctnosti u našich lidí nějak obvyklé, s ohledem na celkově nízké sebevědomí velké části našeho obyvatelstva.

Když děláš ve skladu ve fabryce, tak je to většinou jedno, protože maximálně přijdeš do styku s nějakým chauffeurem. Ale když děláš ve skladu v obchodě, tak navážíš, třeba, palety i na plac (třeba Billa to tak má jo – jenom jako per exemplum), A protože máš na sobě ten samý mundůr, co bába za kasou, tak ti lidi do Tebe budou mluvit, budou chtít s Tebou řešit věci. Nemůžeš je poslat do prdele, nebo být na ně sprostý.

Ale pořád platí primárně to, co jsem napsal v tom prvém odstavci, se vším ostatním se dá, alespoň rámcově, nějak pracovat. Když je ale ten zaměstnanec osoba práce se štítící, smaženka, alpa, nebo – prostě a jednoduše – je jenom „úplně na prášky“, troska, a je úplně jedno proč, se zbytkem nepohneš. Stejně tak, pokud je uzavřený, nebo negativista.