Co je to pravá láska a jak se pozná?

Pravá láska ? Velmi těžká otázka. Jednoduše by se dalo říci, že člověk nemyslí jen na sebe, ale hlavně na toho druhého. Rozhodně to není jen fyzická přitažlivost. Člověk si s tím druhým rozumí, chápe ho, myslí na něj, cítí se dobře v jeho přítomnosti. Je to vlastně super přátelství se sexem.

Krásně je to vysvětleno na wiki (odkaz jako zdroj). Doporučuji přečíst poslední část – „Láska z biochemického pohledu“.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/L%C3%A1ska

Neboj, poznas ji. Az o ni nezmenitelne prijdes.

Láska je stav, pocit , který poznáme podle vzájemného projevu ke konkrétní osobě. Uvědomujeme si chyby druhého, nepovažujeme ho za ideální bytost – to je zamilovanost. Toužíme se být naplněni, respektováni. Lásku nejde posuzovat intelektuálně, při pomyšlení na dotyčného nebo při jeho přítomnosti nemusí docházet k tělesným změnám, zvýšení tlaku, tepu, nálady. Jde o pocit soudržnosti, uvědomění, že jsem našel svou polovinu a to stále, ne jen při milostném aktu. Nevšímám si pouze tělesných stránek partnera, ale i duševních. Nemám pocity svázanosti, závislosti. Uvědomuji svou volnost, svobodu, ale zase vím, že se mohu kdykoli vrátit. Respektujeme se, víme o svých nedostatcích, ale nezdůrazňujeme je. Nevyhledáváme konflikty, respektujeme jeden druhého, bereme ho jako samostatnou osobu a bytost a nesnažíme se ho předělat k obrazu svému.

Spousta lidí ji za svůj život nepozná. Není to samozřejmost najít spřízněnou duši.

Jak co pro koho.

Nejčastěji tento obrat používají apologeti silné zamilovanosti. Z někoho se jim zamotá hlava, mají pocit, že bez něho nemůžou žít, že ho znají odjakživa a že prostě patří k sobě. Čím silnější záchvěvy v hrudníku, tím „pravější“ láska. Teda, než je to přejde. A tomu nejde zabránit.

Pro někoho je to spíš dlouhodobě ověřený vztah, založený na poznání druhého a taky sebe sama. Ovšem o této lásce se zpravidla nepějí ódy, neskládají verše a nezmítáme se při ní v rozkošném opojení. Ovšem bývá cenější než ten prvý. Neposkytuje sice ony návaly štěstí z dobytí partnera/ky pro sebe, ale na druhou stranu netrpívá žárlivostí, urážlivostí, citovou zmatečností, neuvážlivými kroky nebo těžko zvládnutelným zklamáním.

To zdaleka neznamená, že někdo nemá vlastní pojetí „pravého“. Jde o citovou oblast a tady se „pravost“ dost těžko definuje …

V první řadě – Láska není sex!!! a ač je to dnes neuvěřitelné. Láska a sex jsou dvě věci, které (v případě toho druhého bohužel) mohou existovat jeden bez druhého.

A co je to láska. Láska je stav, kdy si druhého člověka vážíme natolik, že nás zajímá každá jeho radost, starost i bolest, a kdy jsme ochotní pro něj obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život. Je to stav, kdy se ani tak nezajímáme o to, jak je nám s ním, ale jak je jemu celkově.

Pravá láska je navíc láska bez podmínek, tj. náš vztah k dotyčnému není závislý na tom, jaký je on a jak se chová, ani na jeho chybách.