co je to ekologie,ekosys­tém,stromatoli­ty

obecná ekologie: zabývá se obecně platnými ekologickými principy.
ekologie mikroorganismů, ekologie rostlin, ekologie živočichů, ekologie člověka: zabývají se vztahy mezi příslušnými organismy a prostředím.
ekologie moře: vztahy mezi organismy a prostředím v mořích.
ekologie lesa: vztahy mezi organismy a prostředím v lese.
ekologie krajiny: souvislosti mezi částmi krajiny, změny v krajině (včetně důsledků činností člověka).
ekologie globální: souvislosti a změny na celé planetě Zemi a jejich vliv na život.
aplikovaná ekologie: zabývá se praktickou aplikací ekologických poznatků
produkční ekologie: zabývá se produkční analýzou trofických úrovní a koloběhem hmoty a energie v ekosystému

Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry), která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa nebo vlhké nekosené louky. Protože není zpravidla jednoznačně specifikováno, jakou prostorovou velikost by měl ekosystém mít, lze za ekosystém považovat v extrémním případě i celou biosféru a naopak, třeba i trávicí trakt přežvýkavce (s výskytem bakterií a nálevníků).Eko­systém se skládá ze složky živé, tvořené organismy(tzv. společenstvo neboli biocenóza) a složky neživé, tvořené prostředím (biotopem).

Základní funkce ekosystému jsou koloběh látek (tzv. biogeochemické cykly) a tok energie.
Energie vstupuje do většiny ekosystémů dvojím způsobem:
Ze slunečního záření. Přeměnu energie slunečního záření na další formy energie nazýváme transformace nebo též disipace.
Formou energetického dodatku (z jiného ekosystému). Energetický dodatek přitom může být přirozený (příliv, mořské proudy, vítr, záplavy…) nebo antropogenní (hnojení, práce techniky, vypouštění odpadních vod…).

Stromatolit (z řeckého strōma – vrstva, a lithos – kámen) je hlízovitá vápnitá biogenní usazenina bochníkovitého až polokulovitého tvaru. Je tvořena povlaky kalu bohatého na vápník, který se vysrážel, nebo jinak dostal na povrch porostů sinic nebo bakterií v bezkyslíkatém (nebo málo kyslíkatém) prostředí v mělkých oblastech moří.

Zbytky kolonií stromatolitů přežívají až dodnes, např. u pobřeží Austrálie.

Stromatolity jsou nejčastější v prekambrických usazeninách, v té době pravděpodobně vznikaly po celém světě. Mikroorganismy, které se podílely na jejich tvorbě patřily mezi první fotosyntetizující organismy a měly pravděpodobně velkou zásluhu na obohacování atmosféry kyslíkem. Než se však jimi uvolňovaný kyslík mohl začít uvolňovat do atmosféry, nejprve v mořích rozpuštěný kyslík zreagoval s veškerým rozpuštěným železem, čímž vznikla současná ložiska železné rudy, např. právě v Austrálii.

Snad jsem „vycucnul“ to nejdůležitější =)

stromatolit laminované vápencové útvary (obr. 212) hlízovitých až nepravidelně zprohýbaných tvarů, vytvořené hlavně inkrustacemi modrých viz řas neboli sinic a také činností baktérií. Recentní jsou známé z litorálních až supralitorálních podmínek.

Ekosystémy

Voda a živiny kolují v ekosystémech v uzavřených cyklech (jsou neustále recyklovány). Energie ekosystémem protéká jedním směrem, nekoluje.
Pro život jsou nejdůležitější 4 cykly – voda, uhlík, dusík a fosfor. Zjednodušeně řečeno, všechny cykly mají společný průběh – z neživé složky prostředí do organismu, z organismu do jiného organismu a nakonec zpět do neživé složky prostředí a cyklus se znovu opakuje.

ekologie
Takže ekologie z hlediska biologie: nauka o vzájemných vztazích organismů a o vztazích organismů k prostředí. Filosofie definuje ekologii jako studium vztahů mezi živoucím organismem a prostředím v němž se vyskytuje.

muže se inspirovat na http://www.te­enmania.eu/re­feraty/ekologi­e/ kde je podrobný přehled referátů

ekoliogie – vztahy organismů k prostředí, ekosystém – v něm žijeme
stromatolit – je vápenitá usazenina