Co je správné, normální, dobré a morální a co není?

MORÁLKU vytváří. formuje člověk. lidé.
Normální/správné je to co člověku (lidem žijícím v páru), vyhovuje, tak,
aby nikdo, nikoho do ničeho nenutil. Mělo by to být dobrovolné, svobodná volba.
Strava
Je často otázkou volby, výběru. Jindy nutností, pokud jsou důvody zdravotní. Mám známou (s RS), kterí ještě před 3 lety jedla vše, hlavně maso. Po 2 onemocněních covidem 19, to má dnes tak, že „nesnese“ žádné mléčné výrobky, maso a už, ani vejce. Bez možnosti volby je veganka.
HORŠÍ je to s dětmi (i nemluvňaty).
Za ty rozhodují rodiče (někdy, bohužel). Nemohou si vybrat, rozhodnout se. Jí, co dostanou, co znají.
HUDBA, KULTURA, LITERATURA….
ANO, i to, co se líbí malé skupině, je správně.
Možná není úplně ideální, když o životech většiny lidí, národa, rozhoduje malá hrstka lidí.
Pokud takovou, většinovou skupinu, vedou volení zástupci. Nezbývá, než jejich „řádění“ přežít (pokud nejsou odvolatelní) Zkusit volbu jinou. Tak dlouho a tak, dokud/pokud a až, většina lidí, bude/je spokojená. 😉
To by byl téměř ideální stav.

Správné je to, co se líbí a je příznivé/výhodné pro jediný správný systém, který určuje náš vývoj, naši budoucnost. Děkuju, i když… 🤦‍♂️ (musím mlčet neříkám že takto to není správné).

To, co je správné, normální, dobré a morální je do velké míry subjektivní a ovlivňováno kulturou, výchovou, náboženstvím a základními lidskými hodnotami.

Především je důležité respektovat právo jednotlivců na svobodný výběr a osobní svobodu, pokud neohrožuje svobodu a bezpečí ostatních. Měli bychom akceptovat odlišnosti, diverzitu a pluralitu názorů.

V případě orientace neexistuje žádná „správná“ orientace – nejde o hodnotu, kterou by bylo možno posuzovat jako dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné. Každý má právo milovat a být milován, bez ohledu na pohlaví partnera.

Výběr stravy je také otázka osobního výběru. Je třeba respektovat rozhodnutí jednotlivců a neodsuzovat je za jejich dietu. Každý má právo se rozhodnout, co bude jíst na základě svých hodnot, přesvědčení nebo zdravotních důvodů.

Co se týče kultury, literatury a hudby, tak „kvalita“ této kultury je opět subjektivní a hodnotit jí jako správnou nebo nesprávnou, dobrou nebo špatnou je nespravedlivé a omezující.

Krátce řečeno, „správné“ a „nesprávné“ často spadají do oblasti subjektivního úsudku a je důležité respektovat různorodost názorů a životních stylů. Je důležité pamatovat na to, že co je správné pro jednoho člověka nemusí být správné pro druhého.