Co je podle vás největší chybou/omylem demokracie?

Nevím, jestli chybou nebo možná slabinou… já si myslím, že je to váha hlasu voliče, která je buďto 0, tj. osoba nemá volební právo, anebo 1, tj. osoba má právě jeden hlas. Hranice mezi nulou a jedničkou je pouze věk a eventuálně nesvéprávnost osob splňujících věk. Když pak vidím, jaká individua mají stejný hlas jako třeba ty a přitom se pomalu ani neumí podepsat, neví pořádně koho volí, ani kam vlastně volí, ale přesto to tam jdou hodit, tak pak ta demokracie vypadá jak vypadá.
Na druhou stranu to zase úplně špatně taky není, prostě volba lidu, no… je to složitý. mě by ale fakt docela zajímalo, kdyby vznikla demokracie „vážená“, tj. různí lidé by měli různou váhu hlasu, otázkou je, co by bylo kritériem či kritérii k nastavení váhy pro onoho jedince, to je velmi komplikovaná otázka, nicméně ne nezajímavá. 😉

Stručně vyjádří aforismy Jana Sobotky z knihy Aforismy pro ty, kdo si myslí,
že jim to myslí

Chybou může být i to, že

„Demokracie je spravedlivá jako košíková. Pro velké i malé platí jedna pravidla a koše jsou pro všechny stejně vysoko.“

"Sečteme-li platy a ostatní požitky všech demokraticky zvolených zástupců lidu, zjistíme, že despota by nás vyšel levněji.“

„Demokracie vychází z předpokladu, že názory většiny jsou většinou správné,
byť většinu většiny mohou tvořit hlupáci“

„Přituhuje, a proto je ke zvážení, jestli by mezi hlídacími psy demokracie
neměla být více zastoupena bojová plemena.“

„Nechci, abychom byli ostrůvkem stability a demokracie v Evropě,
ale abychom se stali součástí pevniny“.

Teda, těch by bylo… Ani ten původně starořecký vynález nebyl bez chyby, ale rozhodně byl průhlednější a kontrolovanější, než náš dnešní model. I mezi sobě rovnými se najdou takoví, co jsou si rovnější. Tedy máme tady jakýsi deformovaný ideál. Stále ale považuji demokraciii za nejmenší zlo. Ukaž mi, který je lepší, pokud nejde o dobrotivého krále z říše pohádek! Největší demokracie je: tady máš kilo lososa a ty mi za něj vysolíš 10 USD. Oba budou spokojeni, nanejvýš mohou ještě smlouvat.

Že si ji kdekdo vysvětluje po svém. Např. když někdo poukáže na šlendrián v ČT, tak hned vyskočí pár pitomců a křičí, že někdo ničí demokracii. Místo aby podpořili potírání nekalých kšeftů a podvodů.

Možná to, že nepočítá (nerespektuje), až s fatálními rozdíly v kultuře
a náboženství, odlišnostmi mezi jednotlivými společenstvími, národy.

Já bych to nazvala spíše nedostatkem :)
Demokracie ne, nutně nezaručí „svobodu“.
Nemůže se reagovat okamžitě v krizové situaci.
„Příliš mnoho demokracie škodí.“.
Jistý druh benevolence, může být na škodu, pro bezpečnost občanů země.
A našly b\ se jistě další nevýhody.

Upravil/a: da ny

To, že neexistuje, neexistovala a nebude (ve smyslu jako vláda lidu, nebo ve prospěch lidu). Vznik antické Řecko a pak Řím a ani tam to nefungovalo a všichni největší mudrci a spisovatelé tehdejší doby to považovali za špatnou formu vlády (kromě Cicerona. Ale on neupřednostňoval demokracii, ale vyloženě římskou republiku. Tvrdil, že nejlepší forma vlády je monarchie, ale, že přece jen byla překonána a vznikla ještě lepší. Tím myslel jejich republiku, kterou považoval za kombinaci monarchie, aristokracie a demokracie. Ale to tvrdil on… já s tím nesouhlasím. Ale ve srovnání např. demokracie X monarchie upřednostňoval monarchii). Takže vlastně každý mudrc nebyl příznivcem demokracie. Jediný, kdo jo, tak Demosthenes (ho ale za mudrce ani vzdělance nepokládám). A mmu ani tak nešlo o polis/demokracii jako spíš o „svobodu“ Řeků (vůči Filippovi Makednoském, který je podle něj „ohrožoval“).

Je to hodně složitý pojem a záleží, jak ho chápeme. Můžeme ho totiž chápat jen tak, že lidi mají stejná práva a stejné příležitosti (ekonomické, politické), rovnost, svoboda – i projevu. Nebo že je tam přeně daná dělba moci mezi lidmi a institucemi. Taky ústava a volby. Nebo vláda lidu (což nikdy neexistovalo). Nebo vláda elity – volené lidem a měla by být ve prospěch lidu (akorát, že to tak není a vláda elity = byrokracie/oli­garchie není vláda lidu). Samotný ten název ale odporuje těm vládám, které tam jsou, protože to přímo znamená vládu lidu, ale to skutečně neexistuje. Nikde, nikdy za žádných okolností.
Podle mě starořecké městské polis byly v určitých směrech víc demokratické, než ty dnešní. V tom smyslu, že tam skutečně vládli víeméně lidi. (Ale to je kapku složitější a to už raději nebudu rozepisovat).

Demokracie se vlastně používá jen pro označení republiky. Buď je demokratická nebo nedemokratická (diktatura, totalita). Někde se můžeme setkat i s tím, že se to používá i pro monarchie, ale to není správně. Tam se to vlastně takhle nerozlišuje, můžeme jen říct, že je spravedlivá (absolutní, konstituční) nebo nespravedlivá a tyranská (despocie).
Demokracie je jako komunuismus, myšlenka dobrá, avšak nereálná a nefunkční. To, co se nazývá demokracií (čili demokratickou republikou) není vláda lidu a není ani tak úplně v jeho prospěch, není zcela spravedlivá a hlavně není efektivní. Vládne buď obrovská spousta úředníků nebo předních oligarchů, anebo, když se snaží ti představvení vyhovět každému rozmaru davu, tak vládne lůza (přesněji ochlokracie)… Ale vše je to naprosto chaotické.
USA se snaží napodobovat starý Řím za republiky (a ani se jim to nedaří, navíc už starý Řím za republiky byl nespravedlivý, nedemokratický a fungoval tak napůl). A skoro všichni napodobují USA, akorát se ty cesty různí (protože oni mají prezidentskou republiku, většina ostatních je parlamentních).
Starý Řím i za republiky, to měl vychytané tím, že za určitých okolností se stával „dočasnou monarchií.“ v čase války, nebezpečí atd. převztal jeden muž (diktátor = zcela jiný význam než to má dnes) téměř veškeré pravomoce a mohl rozhodovat o všem, měnit zákony atd. (Tohle se tam dělo asi ob rok :D). Protože je zřejmé, že to je nejefektivnější.. než čekat až se idioti všelijakých institucích, které mají chaoticky dělenou moc, na něčem shodnou a pro něco se rozhodnou. A v podstatě i v těch normálních (nevyjímečných) časech, fungovala ta římská republika stále s prvky monarchie – kde jedinci (2 konzulové) měli dočasně téměř královské pravomoci a měli jsitou volnost při rozohodování a chodu státu. Podobně to má dnes i USA, protože jsou prezidentskou republikou, kde má hlavní slovo prezident (jako jedinec – ale i mezi instiucemi) a taky v čase války nebo za nějakých vyjímečných okolností je mu možné zvýšit pravomoce. Proto shledávám prezidentské republiky efektivnější než parlamentní (idioti v parlamentu se na nic nezmůžou a k ničemu nerozhoupou, zdlouhavé, ještě chaotičtější, neefektivní, nespravedlivé).
Plno autorů a filosofů i novějších (renesance, novověk), jsou taky vyloženě proti republice (demokracii). Obhajují práva a svobody jedinců, rovnost atp., ale zároveň poukazují na nefunkčnost republik.

Pár chyb demokracie/dem. republiky:
Úřady obsazují nekompetentní jedinci a nikdo na to nedohlíží. I když je tam dělba moci, určitý orgán má moci dost a může si sám pro sebe odhlasovat, co chce.
Není tam řád a stabilita. Žádná vůdčí osoba, žádná autorita (+ čest, mravy, vzor pro ostatní).
Žádná usměrňující síla vůči politikům a úředníkům.

Ale ta největší chyba je: neuvěřitelná náchylnost a zranitelnost ke změně režimu. Ovšem nejčastěji k proměně v diktaturu, totalitu. Uchvátit moc v republikách je i navzdory nějakým hloupým pilířům až směšně jednoduché. Ta demokratická republika přirozeně tíhne k té nedemokratické. A lidi od přirozenosti hledají vůdce a autoritu, tak se klidně spokojí (tolerujíú diktaturu/totalitu (tam ovšem není vůdce – který vede, ale nelegální utlačovatel, který jedná hlavně ve svůj prospěch a ne v prospěch lidu a státu).

Republika: demokratická a nedemokratická. Monarchie: spravedlivá a nespravedlivá. U obou je možné říct, že se to ještě rozlišuje na zákonnou a nezákonnou vládu. Demokratická republika, konstituční a absolutní monarchie jsou zákonné (ve prospěch lidu, i když u té republiky… nevim nevim, spíš je hlavně neefektivní). Tyranie/despocie a diktatura/totalita jsouvlády ilegální a v neprospěch lidu. Nespravedlivé (v moci, celkově společensky, politicky, ekonomicky, hlavně právně – podle zákonů).
Rozebíral jsem to jen z pohledu formy státu (monarchieXre­publika – což jsou vlastně jediné dvě formy státu) a toho jaké ty státy jsou: tzn. zákonné nebo nezákoné (ne/demokratické – v případě republiky; ne/spravedlivé – v případě monarchie). Ale pak jsou tam doplňující informace, které jsem nezahrnul, jako velkás spousta forem vlád*, které ještě doplňují – co všechno v tom státě a celém jeho systému a režimu hraje roli. V republice to může být: demokracie, byrokracie, ochlokracie, oligarchie, dokonce i aristokracie (ale dnes už ne – ale takové středověke měsktské italské republiky), anrchie aj. V monarchii to může být: taky demokracie (i když to je spíš špatné označení), monarchie (ano! forma státu monarchie a forma vlády taky monarchie = to když se panovník podílí na vládě a má hlavní slovo… tzn absolutní monarchie), teokracie, aristokracie aj. U forem států tam může současně být několik forme vlád – ony to hlavně jen specifikují, co se v tom státě děje a kdo tam má svůj vliv. A pak jsou ještě další formy vlády, které to ještě více můžou doplňovat, ale ty už nejsou tak důležité.

*Na demokracii se dá taky dívat i jako na formu vlády (ale taky i na systém, nebo jen označní jaká republika to je ´zda je zákonná) anebo další věci. Může a nemusí to být forma vlády. Proto jsem už v úvodu napsal, že je to složitý koncept a záleží, jak se na něj díváme. Proto se i monarchie některými někdy označují jako demokracitké. To, když je monarchie – formou státu, ale formou vlády je demokracie. Ale to není úplně správné ani vhodné označení a nemělo by se používat.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal, ale tohle téma mě hodně zajímá. Zajímavý dotaz! (:
Už jen doplním jeden zajímavý citát od Sokrataq (respektive Xenofonta) o demokracii (A takových je možné najít velká spousta, jako hlavně i od antických vzdělanců):
„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.”

BTW já jsem monarchista.. což je asi z textu zřejmé. :DD ALE snažím se být objektivní. A politologií, historií, filosofií, trochu právém a zákony – hlavně historickými, celkově odbornou literaturou se zabývám už dlouho. Knihy, které mám na toto téma asi nejraději jsou: O kýrově vychování (ta je za mě úplně top, moje nejoblíbenější dílo vůbec = nehledě na žánr) a další Xenofontovy spisy, Leviathan, Vladař, Plutarchova díla zabývajícími se vládami a plno dalších , ale i trochu vedlejších, hlavně od filosofů Aristotelés, Platon (Zákony hlavně = víc jak Ústava), Isokrates (hlavně dopisy Filippovi).
Je to jako tady v tom obrázku (ale já byl monarchistou už před přečtením toho díla). Sorry, že je tak malý, v lepším není:
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1­.0-9/29495766_18­17190671645884_636033835­5304091998_n.jpg?_nc_cat­=101&ccb=2&_nc_sid=730e1­4&_nc_ohc=MK5WLZrmQh­oAX_zDh3V&_nc­_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=610f4­a2b642362dc3e­e30460d9bb9e01&o­e=5FE66ADF

Největším omylem je teze, že všichni jsme si rovni. Nejsme! Já se nepovažuji za rovného s pologramotným celoživotním konzumentem sociálních dávek.

Asi to, že není stejný metr na všechny. Měli bychom mít stejná práva a stejné povinnosti a podívej se třeba na to, jak se řeší nějaké problémy mnoho let a nic. Viník se nenajde, nebo se nehledá. Mnoho případů vyšumí. Jsme zaplaveni tiskem, který předkládá své názory.