Určitě to není jednoznačné, jak si můžete přečíst níž, každý případ je individuální a rozhoduje soud.

Dítě dostatečně vyspělé, které je mladší než 12 let? Je to šestileté dítě?

Novela občanského zákoníku: Změny v manželství! Děti mají daleko více práv

"Dítě v novele už dávno není bráno jako bezbranné, které jen čeká, jak s ním dospělý naloží. Od 12 let má právo říci, s kým chce po rozvodu rodičů bydlet. Na jeho názor musí soud brát zřetel.

Malá dvanáctiletá „plnoletost“
Největším posunem je to, že dítě může říci, s kým si přeje po rozvodu rodičů žít. Soud na to musí brát zřetel. Jedná se o děti starší 12 let, ale soud se může ptát i mladších dětí, které již jsou dostatečně vyspělé."

atd.

https://www.bles­k.cz/clanek/zpra­vy-obcansky-zakonik/227938/n­ovela-obcanskeho-zakoniku-zmeny-v-manzelstvi-deti-maji-daleko-vice-prav.html

Nejlépe vám odpoví právník, mohlo dojít k k vydání další novely. . Ale že by se věk přiorozhodování snižoval, se nezdá být možné.
–
"O tom, v jaké formě osobní péče dítě bude, rozhoduje primárně dohoda rodičů. Dohodu rodičů schvaluje soud rozsudkem a neschválí jí tehdy, pokud je v rozporu se zájmem dítěte. Pokud nejsou manželé s to se dohodnout, rozhoduje o formě osobní péče soud. Soud rozhoduje se zřetelem k souhlasnému stanovisku rodičů, ale také vezme v úvahu vztah nezletilého dítěte k sourozencům a dalším osobám.

Při rozhodování je nejdůležitější zájem dítěte. Za tímto účelem bere ohled na osobnost dítěte, citovou orientaci, zázemí, výchovné schopnosti rodičů, očekávanou stálost výchovného prostředí, kdo z rodičů o dítě dosud řádně pečoval a dbal na řádnou výchovu, jakož i u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Určit nejlepší formu osobní péče je velmi složitá záležitost, ani jedna z forem nemůže nahradit dosavadní péči obou rodičů.

Každý případ je do jisté míry individuální, proto nelze s určitostí říci, která z forem je nejlepší."

https://www.prav­nilinka.cz/ob­cansky-zakonik/pece-o-dite-po-rozvodu-manzelstvi

Upravil/a: annas

Občanský zákoník, § 875 říká:

Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.

Jinými slovy: Ať rodiče udělají nebo neudělají cokoliv, je to vždy napadnutelné, souditelné a trestatelné.

Je to nesmysl. Já jsem se nedokázal samostatně rozhodnout ani v 10 letech.

To nevím ale na CNN vysvětlovala jedná velmi vzdělaná australská dáma, že i při přebalování miminka je zapotřebí předem sledovat zda k tomu dá miminko posunky neb grimasou svolení a doporučila kurz na toto téma.

Tak ono se rozhodnout určitě může. Stejně tak se může rozhodnout jestli má rádo brokolici. Jeho názor by podle mne měl být zohledněn, což neznamená, že mu musí být vyhověno.