Co je horší pro život? Když mozek chce, ale tělo na to nemá, anebo když chce tělo, ale nemá na to mozek?

Horší je když vláda chce a lid na to nemá mozek.

Horší je když si mozek uvědomuje, že už na to tělo nemá. Jinými slovy, mozek chce, ale tělo nemůže.

No asi oboje je tak trochu problém, ale málokdy to bývá vyvážené. Stává se ale někdy taková dobrá shoda, že mozek chce, i tělo chce, ale není s kým a nebo není kde.

Tuhle otázku si kladu dost často, protože mě zajímá. Nevím, jestli je lepší být fit a bez prášků, ale mít Alzheimera a nevědět o zdravém těle. Utíkat z domu jako maratonec, až mě přivede domů policie, a mladí jsou ze mne zoufalí. Nebo si plně uvědomovat tu hrůzu s chátrajícím tělem, a být vzteklý na okolí, když si uvědomuji nemohoucnost a bolesti.

Nedávno měnapadla podobná otázka:
Co vás zaskočí víc? Když zapomenete slovo uprostřed věty,
nebo když zapomenete větu uprostřed slova?

Hodně záleží na okolnostech, když tak nad tím přemýšlím..