Co dělat v důchodu? Čekat na ambulanci, nebo společníka za 10 korun?

Četl jsem o jakémsi Japonci, kterému jeho kámoš řekl, ať vypadne z jeho bytu a živí se jako společník (gejša), ať žije jako bezdomovec. Tato zpráva popisuje člověka, kterého si najímají pro své různé chutě. Třeba pokec, obléct, uklidit nebo to, no možná.
A jim je hanbou zaplatit mu jen těch 10 korun. Tak mu dají víc. Má se dobře. Dalo by se v důchodu s takovou činností operovat jako se smyslem zbytku života?