Co bylo příčinou sovětsko-jugoslávské roztržky roku 1948?

V podstatě ten, že Stalin chtěl, pod rouškou budování lepšího společenského řádu, co největší část Evropy proměnit v nárazové území pro případ dalšího útoku ze Západu, a Tito se mu nechtěl podřídit. Chtěl suverénní stát a vlastní cestu k socialismu (nebo k čemu). Ne že by Tito nedělal problematické kroky – zřejmě chtěl pod svou moc zahrnout i Řecko a Albánii, bezpochyby zřídil systém jedné strany a probíhaly zde „revolučně-zestátňovací“ procesy a politické čistky, ale narozdíl od Gottwalda, prosadil nezávislost Jugoslávie na SSSR, nepustil Stalina k Jadranu, využil Marshallova plánu a Jugoslávie se stala předním členem Hnutí nezávislých (tedy nezávislých ani na SSSR ani na USA) a Jugoslávci měli daleko větší svobodu než lidé ve státech Varšavské smlouvy. Tito tedy byl, ač komunista, pro Stalina nebezpečný stejně jako ti ruští, které Stalin zlikvidoval v 30. letech – měl vlastní názor. Proto ho bylo třeba oddělit od kontrolovaného území a zabránit jeho vlivu. Z Tita se stal úchylkář, zrádce a zaprodanec imperialistů.

Někdo to vidí jinak, někdo odpověď doplní, někdo bude polemizovat nebo nesouhlasit. Uvidíme.

Pro Stalina byl nepřítel a zrádce každý, kdo se mu opovážil oponovat, či mít jiný názor nebo jen chtít diskutovat o jeho názorech. Zaslepenost, bezvýhradná poslušnost k SSSR, krvelačná touha po moci za každou cenu způsobila ve východní Evropě tak velký úpadek, že je již dnes nemožné se dostat na špici nejvyspělejších států Evropy. Josip Broz Tito si to vše uvědomoval a ač byl komunista, měl dost hrdosti a odvahy říci ne a vyplatilo se mu to, stejně jako Číňanům, kteří dokázali celému světu, že stalinistický tvrdý socialismus je cesta do pekla.