Clovek,ktery szije s prirodou ,stane se pro jine podivinem?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Může k tomu dojít (záleží jak moc to preferuje), jenže pokud ten člověk takto žije – je mu asi úplně fuk, co si ostatní o něm myslí ))

Doplňuji:
Mně se tato přiměřená volba líbí.
Pozor ale, na „přírodní žití“ se odvolávají i různá zlodějská nefachčenka a další „nepříspusobivá“ verbež. Tyto lidi na mysli ovšem nemám.

Upravil/a: beer

Člověk je jedním z článků přírody a podivný je spíš ten, kdo si to nechce uvědomit. Ten, kdo raději jede autem přes celé město aby si zacvičil v klimatizovaném fitku, mi připadá podivnější, než ten kdo raději tráví čas pohybem v přírodě. Opravdu to chce trochu zdravého rozumu a žádné extrémy.

Pokud konkrétní člověk není sám od sebe podivínem, tak jej tak zřejmě nebude vnímat ani okolí. Nemá důvod se jím stát.
Podivínem naopak může být i tvor, který si vůbec nepřipouští, že i člověk je součástí a dílem přírody.
Šašci jsou spíš Ti, co dokáží rychle odsuzovat, osobují si právo nad druhými vynášet soudy a cítí se být jedinými spravedlivými ve směru znalostí lidského individua a individuality. Zvlášť takové posuzování překvapí od lidí, kteří mají za sebou dlouholeté a hluboké životní zkušenosti.
V souladu s přírodou žije přece většina zemědělců (pokud ne, tak dlouho zemědělci nezůstanou). Kde bychom bez nich byli? Spousta lidí chodí do přírody relaxovat a získávat zpět energii, kterou v průběhu práce a díky životu ve městech ztrácejí. Honíme se za něčím, co pro nás má jediný efekt – zvýšení životního standardu a pohodlí. Potom naopak si namáháme hlavu i tělo, abychom vymysleli, jak následky „toho pohodlí“ odbourat a organizmus vyladit tak, aby nám co nejdéle sloužil.
Můj závěr je, že každý má nárok na to být si sám pro sebe takovým podivínem, jak to jemu vyhovuje. Pokud dodržuje zákony, neškodí a neubližuje druhým lidem, zvířectvu a přírodě, je jenom na jeho svobodné vůli, jak žije.

Říká se „všeho s mírou“. Každé lidské konání má nějaké přiměřené meze. A kdo je výrazně překročí a dostane se do extrému, ten může přinejmenším být okolím považovaný za podivína. To je normální věc.

Každý človek, žijúci a konajúci iným spôsobom, ako ostatní ľudia okolo neho, sa v ich očiach stáva automaticky ´podivínom´, či dokonca „nenormálnym človekom“ a hľadajú všetko pre jeho morálne odsúdenie spoločnosťou.