Čím to je? Lid během života sbírá předměty, kamení a cpe je do kapes, trmácí se s tím vším a na konci vše vysype?

Ano. Kdo někdy vyklízel pozůstalost, musel se již nad tímto pozastavit. Myslím, že za tím vězí hluboce zakořeněný sklon člověka k popírání pomíjivosti všeho. Těch předmětů i svojí vlastní. Rozumím těm mnichům, kteří dlouhé hodiny sestavují z barevných písků překrásnou mandalu, aby ji po dokončení rozmetali. To je krásné a důležité cvičení v uvědomění si pomíjivosti. A to lidem chybí. Nejen v dnešní době, ale odjakživa.

Toi je mýlka. Von to člověk nevysype nikde a ani sypat nemíní! Ono mu to vypadne, až sebou praští.

V každé fázi života potřebujeme jiné věci, jídlo, pití, vzdělání, zábavu, majetek a pod. Ale určitě si nenosíme všechno s sebou. Oblečení, které používám, věci, kterými se zabývám a pod. Pochybuji, že by někdo z vás měl dětskou trojkolku a jiné věci určené pro děti předškolního věku, pokud to není pro potomky.Ale i tak je pravda, že mnoho věcí, které máme, nepotřebujeme, nebudeme potřebovat, nepotřebovali jsme, ale nedokážeme se jich vzdát.

Zde nemusí jít jen o hmotné statky, může jít i o zkušenosti, vědomosti, dovednosti, informace, které nakonec vysype z důvodu stáří a ztráty duševních a fyzických schopností.