Česká abeceda je A, B, C, D…ale při čtení vyslovujeme jednotlivá písmena chybně jako Á, BÉ, CÉ, DÉ. Proč tomu tak je?

Nejde oxhybu, , ale o usnadnění výslovností při výčtu písmen celé abecedy – slovo je utvořené z prvních 4 písmen. Exiosstuje výslovnostní norma.

Smohlásky jsou tóny, dají se zpívat, kdežto souhlásky jsou šumy, tudíž kvůli snadnější výslovností se ze souhlásky a samohlásky vytvoří slabiky,, protože slabika je nejmenší existující jednotka lidské řeči.

Upravil/a: annas

Jak chybně? Je to název písmene. V jiných jazycíh je tomu navíc obdobně.

Spelling, výslovnostní usance. Máš „ej, bí, sí, dí“ v angličtině, a taky se to píše „A, B, C, D“. nebo „ah, beh, ceh, deh“, a taky se to píše „A, B, C, D“ v němčině.

Souvisí to s obvyklou výslovností: my máme „á, bé, cé, dé“, ale Ostravak!!! má „a, be, ce, de“, bo neni čas, pyčo. Pražák má „áaaa, béeee, céeee, déee“, víiiď!

Pak ještě existují usance pro hláskováni abecedy, takový ten klasický „Anton, Berta, Cäsar, Dora“, u nás je to „Adam, Božena, Cyril, David“ – pro armádu, pro telefonování, pro vysílačky atp. Taky to má svůj sensus, že ano.

Nehledej za tím nic složitého: jak bys vyslovoval českou abecedu? „A, B, C, D“? Zkus si to, jak to zní, no nahrát a vložit tady zvuk nejde, takže se nahraj sám, na svůj placatý přístroj, a pak si to pusť. Ale opravdu, důsledně, vyslovuj jenom „A“, „B“, „C“, „D“. Zjistíš, že to ani není možné, že tomu není rozumět. 🙂