Byly nase babicky opravdu verne ? -iv-

Nevěřím tomu. Spíš se tím nechlubily.

Komu? 🙂
„Věrni zůstaneme!“ Myslíte tento citát?

Doplňuji:
Hornik, prosím, miernite sa vo výrazoch

Upravil/a: led

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale…
Moje babička se vdávala v roce 1919 jako dvacetišestiletá a vzala si mnohem staršího vdovce se čtyřmi téměř dospělými dětmi. Musím ještě doplnit, že v mládí nebyla žádný svatoušek, protože např. dostala trojku z chování za hraní mariáše v hodině náboženství. Kdysi jsem se jí zeptal, proč si vzala vdovce a ještě o moc staršího. Odpověď byla jednoznačná: „po válce bylo chlapů málo, doma nás bylo jako smetí, takže naši byli rádi, když jsem vypadla“.
Je zřejmé, že ty naše babičky to neměly jednoduché, ale občas možná fungovalo něco, čemu říkáme z nouze cnost"!?

Já pochybuji, že by se lidi v tomhle během dvou-tří generací nějak výrazně změnili. Ani během několika staletí.

jak které, jak kde, jak s kým.

si myslím, že moc ne.
ale mohu se plést.
přece jenom byla jiná doba.

až jako dospělá jsem zjistila, že moje babička rozvedla dědovi první manželství :) a vlastně jejich první dítě se narodilo, když byl děda ještě ženatý – to zase z jiného úhlu… ale fakt je, že oni spolu se opravdu milovali až do dedečkovy smrti – nebo mi ještě zůstaly iluze… :)

No ty moje určitě ne, leccos se u nás v rodině povídá 🙂

Ženy mohly být věrné jen výjimečně, např při uzamčeném pásu cudnosti.
Stejně tak nebyly ani naše babičky důsledně věrné, ale nesporně byly věrnější.
Tehdy více lidí bydlelo mimo města, kde se sousedé hlídají, nebyl bulvár, anonymita a hlavně se ještě žilo podle desatera a rozhodně byla manželství trvanlivější.
Rozvod by byl ostuda a pro ženu často ekonomické problémy.
Dnes je to naopak, ženy se předhánějí v rozvodech a každá na tom vydělá.

Jak která , je to jako nyní
myslím, že doba nepřinesla nic nového… ten chtíč se nezměnil určitě ne- ani dědečkové jistě nebyli věrni