Byli jste a jste poslušní a povolní státnímu režimu v každé době?

Jen do okupace vojsky Varšavského paktu. Pak se začal formovat můj vlastní pohled na svět. Povolný jsem byl jen v míře nezbytné pro to, abych mohl vystudovat a aby mě nezavřeli mě jako nepřítele socialistického státního zřízení. I tak jsem byl státem šikanován.

Snažil jsem se využít možností, co se nabízí a získat to, pokud jsem to potřeboval – dostat se na školu, získat byt, práci. Od roku 1990 nejsem v žádné politické straně. A ne , že bych těch posledních let se vším souhlasil, ale na žádné demonstraci jsem nebyl, vlastně ano. V roce 2009 jako jeden z mnoha zástupců AV jsem byl v davu v Praze.

Rozhodně ne, když jsem vypadla z republiky.

Za totáče jsem bojkotoval Pionýra. Formálně jsem do něj vstoupil, ale potom už jsem se mu vyhýbal.

Naopak současná vládní opatření dodržuji poctivě a vadí mi ti, kteří smýšlejí jinak. To je něco jiného než bojkotování Pionýra, kterým jsem nikoho neohrožoval.

Tomuto režimu věrný ani poslušný nejsem. Taky se aktivně podílím na podporu jiného.
V tomto státě jsem zažil jen tento režim – (nar po roce 89), takže…
Lidi jsou poslušní většinou podle míry jejich moci (finance, vliv, popularita/známost, práce, postavení, prostředky a přednosti toho člověka: charakterové, schopnosti, dovednosti, které mu taky mohou dávat moc. Například dobré rétorické schopnosti, organizační a vůdcovský talent a podobné). Tzn, že i když se to většinou běžným občanům nemusí líbit, tak nemají moc na vybranou. Akceptují ho, i když třeba s nevolí.

Vem si takovou diktaturu a totalitu v KLDR. Tam jsou všichni poslušní. Krom toho, že jsou na to zvyklí, narodili se v tom a dost možná ani většina nevidí jinou alternativu, tak by potenciální buřiči byli likvidováni (a to mluvím jen o těch bez moci). A je to zvěrský systém založený na utlačování, omezování, zastrašování, používání hrubé síly. Přesto je stabilní, dokonce je tato nedemokratická republika mnohem stabilnější než jiné demokratické (tím to absolutně nijak nehájím, to fakt ne).

O poslušnosti (obyčejného občana-jedince) většinou nerozhoduje míra nevole/spokojenosti toho jedince. Zkrátka musí. V demokratických režimech má jako jednu z alternativ vystěhovat se někam jinam, do jiné země. Nebo „bojovat“ proti nějakému tomu režimu/systému, ale k tomu první musí získat určitou formu a velikost moci. Jinak si může stěžovat, jak jen chce, ale v konečném důsledku je „poslušný“ ke státu/vládě. A zákony se dodržovat musí nehledě na režim… protože zákony jsou vynutitelné silou a jejich porušování má za následek trest.

Upravil/a: PepasAvalonu

Na sociálních sítích lze většinově poznat kdo chodil do prvního Máje a provolával ať žije KSČ , dále kdo byl schopen uvěřit blábolení soudruhu Dubčekovi a jeho partě, kdo v klidu normalizoval, kdo po sametu turbo rychle zbohatl a rovněž nová generace Z a Y která je vychovaná v duchu humanistů, zelených mužíků, aktivistů všeho možného a hlavně neomezených lidských práv a svobod vítězící nad množstvím nebožtíků.