Byla černá smrt ve 14. století božím trestem?

Koncem 20. let 14. století vypukla epidemie moru v mongolské poušti Gobi. Během jediné generace se rozšířila na východ do Číny, kde podle tvrzení kronikářů zemřely v r. 1351 dvě třetiny obyvatel. Mongolští kočovníci šířili nákazu podél obchodních cest i na západ. Podle vyprávění námořníků, jež zaznamenal notář Gabriele de Mussi, se kupci z italského města Janova dostali na Krymu do obležení tatarské armády chána Kipčaků jménem Džanibeg. V roce 1346 vypukl mezi tatarskými obléhateli města Kaffy mor. Chán Džanibeg rozkázal těm, kteří přežili, aby těla svých zemřelých druhů nabili do katapultů a vrhali je přes hradby do Kaffy. S mrtvolami Tatarů se mor dostal do města. Vyděšení Janované se na svých lodích z Krymu stáhli, ale zavlekli s sebou mor do Evropy.
Epidemie se však neomezila pouze na Evropu. V roce 1347 zahynuly v Konstantinopoli tisíce Byzantinců včetně Andorika, syna císaře Konstantina VI. Kantakuzena. V roce 1348 zemřely asi dvě pětiny obyvatel Káhiry. U vesnice Bilbais (v deltě Nilu) byly mrtvoly navršeny podél cest do takové výšky, že se za nimi schovávali lupiči přepadávající pocestné. Epidemie se rychle šířila do dalších velkých měst a hustě osídlených oblastí: Asuán, Antiochie, Damašek, Jeruzalém, Tunis a dokonce i do Mekky. Podle odhadu vymřela za pouhý rok jedna třetina lidí v oblastech ovládaných muslimy.
Papež přečkal epidemii v Římě. Celou dobu seděl mezi dvěma rozdělanými ohni a vedro bylo tak veliké, že se k němu nedostala žádná z blech, které mor přenášely.
Podle církve byla černá smrt božím trestem za hříchy lidstva.
Nakonec lékaři buď pochopili podstatu nemoci, nebo se tak alespoň chovali. V Miláně poradili vládnoucímu rodu Viscontiů, aby zazdili okna a dveře všech domů, ve kterých se objevili nemocní, i když současně zabijí i zdravé členy rodiny. Zdá se, že se toto drastické opatření vyplatilo: Milán ztratil méně než 15% obyvatel, a to byla nejnižší úmrtnost v celé Itálii
Až v roce 1894, za epidemie v Hongkongu, byl švýcarským lékařem Alexandrem Yersinem identifikován morový bacil (Pasteurella pestis). Mor je nemocí krys a dalších hlodavců, šíří ho na nich parazitující blechy. Když krysy chcípnou, hledají blechy nové hostitele, a to i lidi. Morový bacil je mimořádně virulentní, laboratorní myši zemřou po infekci třemi bacily, blecha jich přitom může během jednoho kousnutí uvolnit až 24.000. Bakterie jí totiž ucpou zažívací ústrojí a neustále se množí.
Mor přestal Evropu ohrožovat ve chvíli, kdy většinu dřevěných domů nahradily kamenné a hlodavci se tak přestali prohánět po kuchyních. Ještě roku 1720 ale v Marseille zahubil na 50.000 lidí a podobné ztráty byly zaznamenány v celé oblasti Provence, na Floridě (USA) byla nemoc zaznamenána ještě r. 1922.
Doplňuji:
Odpověď na otázku je sice dlouhá,ale k pochopení podstaty vzniku epidemie moru,jejího průběhu a příčiny,je nutná.

Zdroj: podstatně zkráceno z-http://www.crg­.cz/~historie/re­feraty/stredo­vek/kazdodennos­t/cerna-smrt.html

Upravil/a: vagra

Ponechme epidemie myšlení tehdejších lidí. tato epidemie se rozšířila díky nedostatku hygienických zásad a dovozem nemoci z ciziny + nedostaečná imunita lidí.
Na epidemii se mužeme podívat i obraceně. Místo boží trest, tak boží výzva – protože na základě zkušeností s touto nemocí se postupně zlepšilo mnoho základních naší civilizace.