anonym
10 měsíců jsem bydlela v bytě člověka s narušenou osobností. Kdysi
jsem mu pomohla a potom přišla řada na něj. Poučení je jasné – nikoho
nezměníte a je zbytečné se o to snažit. Změna v chování může nastat
jen v případě, že ji dotyčný člověk přijme za svou a má sám zájem
pohnout se dopředu. Pokud Vám spolubydlící nevyhovuje takový, jaký je,
máte jedinou možnost, najít si někoho jiného. Dobrá rada nakonec:
nesnažte se nikdy pomáhat člověku, který Vás o pomoc nepožádá,
protože veškeré důsledky za to, co by přišlo, si potom ponesete sama.
beer
Chce to hodně trpělivosti a umu. Například je dobré, když svůj
požadavek dokážeš nenápadně převést na něj tím způsobem, že on jej
bude považovat za svůj nápad.. ))
Pájo
Bohužel nepíšete, co konkrétního Vám brání v tom, abyste se
spolubydlícím mohla dobře vycházet… to, že je, jaký je („rigidní“,
jak píšete) není důvod. Odjakživa platilo, že k dobrým vztahům je
třeba vzájemná komunikace, jistá míra nadhledu a vzájemného pochopení,
respektu a alespoň základní ctění (práva na) soukromí.
Pokud se jej snažíte „nedobrovolně rozhýbat“ a on o to nestojí,
snažíte se o něco, co nebude fungovat. Mám z Vaší formulace otázky –
a osobní životní zkušenosti – takový dojem.
Každý máme jiné představy o bydlení a soužití. Několik let jsem
prožil v podnájmu s různými spolubydlícími… Při celém studiu
farmacie jsem pracoval na upravený HPP a v době, kdy mým spolubydlícím
začínalo po škole volno, dlouhé rozprávění s cigaretou a lahvinkou
studentského vína (nad smyslem lidského bytí)… mě začínala práce.
A to i o víkendech (měl jsem 100% příplatek). Taky se mnou po návratu
z práce pozdě večer (nebo v neděli odpoledne) obvykle nic nebylo. A byl
jsem častokrát hodně „rigidní“ ve chvílích, když jsem zjistil, že mi
snědli připravené jídlo, které jsem si dopředu navařil, protože jsem
věděl, jak budu hotovej, až se vrátím… prý v lednici vonělo…a to mi
dělala navíc vždycky spolubydlící, holka!!. Podotýkám, že to nebyla moje
holka. Častokrát se právě jí po 20ti minutovém sprchování povedlo
vyplácat veškerou teplou vodu z boileru a já se po 2-denním pracovním
výjezdu myl ve vlažné nebo studené vodě. To, že každý večer náš byt
celý svítil, jak vánoční stromeček, se už ani nezmiňji…
Celý ten „nevyžádaný příběh“ ukončím jednou radou: nesnažte se
předělat lidi, jenom proto, že si vy myslíte, že by se oni měli chovat
jinak, než se chovají… jistě k tomu mají „vlastní důvody“.
Mužete je poznat, pochopit…ale hlavně byste je měla respektovat, pokud
nenarušují soukromí Vaše.