Bojíte se vyjádřit vlastní názor?

Nebojím, ale vždy jsem na to doplatil. Kdo říká opak, nemá pravdu.
Socialismus s tím nemá nic společného.

Nebojím. Tedy doposud jsem se nikdy nebál…
…a mnohdy nemám ani problém s tím, že jej vyjádřím proti většině, to pokud svůj názor považuji za správný, důležitý a přínosný.

Ne, ale někdy nepovažuju za nutné ho sdělovat.

Vy chcete, poznať môj názor?
Vyjadriť ho nahlas?
To snáď nie…
Nebojím sa a hrdo vmetiem ho do očí,
veď môj názor názorom mocnejších je,..
Čo, prosím, pýtate sa? ,,,
Vy chcete poznať ten, čo v hĺbke duši je skrytý?
Čo keď ho tí, mocní, pochopia…
Niesť mám za to následky?
Čo potom?
Obyčajný človek som, v dave skrytý…
pravdu poviem, za názor svoj sa bijem…
tam, kde nič nehrozí mi.

Nie je problém v strachu z vyjadrenia svojich vlastných názorov. Problém je v schopnosti, odvahe, zmysle a ochote „niesť kožu na trh“ a stáť si za svojim názorom, presvedčiť iných o „svojej pravde“, prípadne niesť i následky, niekedy aj nepríjemné.
Náš názor, skutočne je to náš názor, alebo prijatý cudzí názor, či už dobrovoľne alebo násilím? Kto si prizná, že jeho názor, nie je jeho, ale ten prijatý?

Ne. Každý má právo vyjádřit demokraticky svůj názor ( i když někdy existují vyjímky a člověk musí brát trochu ohled na toho druhého ).

Někdy bojím a tudíž jsem raději zticha. A přemýšlím o tom , proč ten dotyčný má jiný názor , někdy se to i vyplatí. Nemám rád lidi , kteří protlačují jen ten svůj názor , někdy navzdory logice či selskému rozumu. Většinou je potřeba přístup jako u šachů , tedy co nejvíce dalších kroků dopředu, pak jdu ale do bitvy , děj se vůle Boží.

Stojím si jak za vlastním názorem, tak za právem smět jej svobodně vyjádřit. Pouze za socialismu jsem měla trochu víc práce s tím, abych si „nenaběhla“. Naštěstí s mluveným slovem jsem nikdy neměla problém.
Kdybych se bála vyjádřit svůj názor, tak by nejspíš za nic nestál.

Je samozřejmě, že člověk musí svůj názor hájit. Aby ho mohl hájit, musí ho umět vyjádřit. Někdy se ale bojíme. Kdysi jsem se také bál vyjádřit svůj názor, třeba před třídou nebo před kamarády, i když jsem ve skrytu duše cítil, že mám pravdu.. Prostě jsem se styděl. V tom případě ale platí, že když máš pravdu, tak se nedej a jdi poctivě za svou pravdou.
Později v životě jsem začal rozlišovat mezi naivitou, férovostí, vychytralostí a nakonec i nečestností v jednání mezi lidmi. I v těchto případech však platí, že musíš umět hájit svůj názor. Jenom je to složitější. Stále ale platí, že co se doma, ve třídě a před kamarády v mládí ve slovních potyčkách naučíš, to později v životě jako když najdeš. Neboj se proto, a jdi do toho!
Doplňuji:
To, co jsem napsal, platí pro obhajování názoru za „normální“ situace. Ocitneš-li se však v nespravedlivém a nepřátelském prostředí, potom platí jiná pravidla. Potom jde o to, „uhrát“ co se dá a nezradit kamarády.

Upravil/a: Jose1f

tak si to zkus- dej moudrou provokativní otázku a když zůstane bez odpovědi, tak bojíme ,)

Kdyby jiný názor mělo více lidí pohromadě ve společnosti, tak couvnu a budu si myslet své. Protože každému tématu nemusí každý rozumět a přehlasují mě jen proto, že vyjádří svůj názor a já nemám potřebu jim vysvětlovat názor vlastní, když vidím, že bychom na daném tématu se jen dál dohadovali. Jinak, při běžné debatě o o obecných tématech si za svým názorem stojím. Kdyby to ovšem mělo zajít do krajnosti nějakých hádek, raději couvnu a myslím si své. To ovšem neplatí pro třeba partnerství, tam je potřeba vyříkat si vše až do konce a na něčem se domluvit.

Ne. Občas to, že ho řeknu nahlas, nemívá ideální následky, ale s tím se musí počítat.