Bojite se starnuti

Ne nebojím,vrásky mi nevadí,podle mého je to pořád stejné.Jsou lidé,kteří jsou nemohoucí,už v mládí,mají bolesti celý život,peněz také nemají nazbyt. Tak já budu vděčná,že nepatřím do téhle kategorie a že mě to vše čeká až ve stáří,no a že jsem se toho stáří vůbec dožila. Samozřejmě,že bych si přála být aktivním,pokud možno zdravým důchodcem bez finančních starostí.

Když stárnu, uvědomuji si, že už mám za sebou delší část žívota. Ale tuto skutečnost nemohu změnit. Pro mě je nejdůležitějí především zdraví, dobré zázemí a přátelé, na něž se mohu spolehnout. (Aspoň doufám).

Jo Ilines tak tos trefila dobře. Já teda mám ze stárnutí opravdu depku, ale ne pro vrásky, ale tak nějak celkově, že už se ten „čas blíží“ a ty odporné nemoci k tomu, to je na tom stárnutí ze všeho to nejhorší. A pro mě je nejhorší představa toho, že mi do důchodu zbývá 15 let a při práci, kterou vykonávám to absolutně nemůžu vydržet.

Někde jsem četl, že mládí je nemoc ze které se denně uzdravujeme. Ovšem ono to tak nefunguje a skutečně největším strašákem jsou nemoce. Jinak dnešní generace šedesátníků je úplně jiná, než generace v tomto věku před dvaceti léty. Jsou vzdělaní, energičtí, pracují s počitači a hodně cestují. Horší je pro většinu až to pozdní stáří, kdy odejde fyzická zdatnost, ale funguje hlava. Je to moc smutné, vidím to u svého 86-letého tchána, bývalého sportovce, jak z posledních sil bojuje. A někdy cituje: smrti se nebojím, ale toho umírání.

Bát se stárnutí pro vrásky ? Tak to je úplná prkotina. Nejhorší jsou nemoce. Přesto se stárnutí nebojím.
Mladým doporučuji myslet včas na hmotné a finanční zajištění.

Starneme všichni,mladi i staři.Kdyby to byly jenom ty vrasky.

Stárnutí se nebojím.Je to široký pojem.Když kolikrát vidím kolem sebe ty aktivní důchodce tak až zírám a taky tiše závidím.Protože já už mám kolikrát pocit,že z té postele nevylezu tedˇ.Vrásek se taky tak moc nebojím,ale nesmí přicházet dřív,než by měly a to se někdy bohužel stává.Nechtěla bych zůstat někde ležet v bolestech a trpět a ještě ,aby se o mě někdo staral.Jenže co zmůžeme,to se může stát i tedˇ.Ale depky ze stárnutí opravdu nemám,jen z bezmoci.

Ne nebojím,příjmul jsem to jako :co se má stát se stane.

Ano bojím.Bojím se také že zůstanu úplně sám.Také se bojím nemocí a domova důchodců.

Ano bojím,protože stáří už přináší nemoci,zepomě­tlivost,nepohy­blivost a utrpení,moje babička se dožila 87 let a na konci života mi říkala,že stáří je neštěstí,protože zapomínala a nakonec dožila v domově důchodců a nevěděla ani kde je,proto by mi nevadilo umřít dřív,určitě bych nechtěla mít 80 let.

ne

Já se stárnutí zas tak moc nebojím,i když si každé narozeniny říkám,že už jsem zase o rok starší,a mám příští rok třicítku na krku.Navíc vypadám o dost mladší "zatím"než mi ve skutečnosti je.Spíš se bojím nemocí,jak už tady bylo řečeno,a toho že se pak nebudu moct o děti postarat,uživit je apod.Jinak jsem stále ještě dost mladá na to,abych o stárnutí přemýšlela.

Ani né tak stárnutí, jako stárnutí a obkecávání kriminálních případů do ztracena. Že někdy ty vrásky lidí vidím napořád. -Ten účes vám ILIINES sluší:-)

Zdroj: zdravá společnost

tak se říka,že člověk je starý jak se cíti nebo jak to je.stárnutí se nebojím spíše nemocí…ma sestra vypada starsi a je mladsí o dva roky.a ja jsem zase starší něž ma sestra a vypadám mladsí.a hodně lidí mi rěklo,ze mě netypují na tolik,kolik mi je-typuji mě na3–5let dokonce mladší…