anonym
ad štamgast, zbrkle snaživé, až na to, že je to právě naopak, quentos
by ti dal tutově za pět.
quentos
kdybych měl vypsat všechna pravidla, tak tu sedím ještě tejden, ale
aspoň ta základní
- neurčitý člen (a, an) používáme, když blíže nevíme, o co jde,
nebo o něčem mluvíme poprvé. „A“ používáme před (ale VYSLOVOVANOU)
počáteční souhláskou, „an“ před vyslovovanou počáteční
samohláskou (takže např. an hour, protože to „h“ se u hour
nevyslovuje).
- the se užívá – když máme danou věc dostatečně, nezaměnitelně
blíže určenou (např. the man who lives next door, pokud takového souseda
máte jediného)
- mluvíme-li o něčem již podruhé (I saw a cat. THE cat was white)
- v zeměpisných názvech, obsahují-li obecné podstatné jméno (the
Niagara Falls, the Czech Republic, the USA)
- v názvech řek, moří a jezer (the Mississippi, the Meditteranean, the
Ontario)
- při mluvení obecně o biologickém druhu (The cat has a very sharp
sight. – Kočka /obecně jako biologický druh/ má velmi dobrý zrak
- pracovně lze „a, an“ přeložit jako „nějaký“, „the“ jako
„ten, ta to“ (což odpovídá výše uvedenému – s „nějakým“
nejsme obeznámeni, s „tím“ už ano). Obecně platí, že neurčitý člen
se neužívá před vlastními jmény, v hovorové řeči se to však porušuje
právě ve významu „nějaký“: „A Mr Smith wants to talk
to you.“
Dr. Axl má pravdu ;{)>
Doplňuji:
neodpustím si ještě jednu zajímavou výjimku – město Haag, které se
zásadně píše se členem (The Hague). Je tomu tak nejspíš proto, že v
(holandském) originále má též člen (Den Haag).
Upravil/a: quentos
štamgast
a-souhlásky (a dog, a cat), an-samohlásky (an egg, an orange), the je
neurčitý člen (And the car is blue-A auto je modré-nevíme jaké).