Agresivita

Docela jste mě svojí otázkou zarazila. Zamyslela jsem se,jaké byly děti,když byly malé,jestli si ubližovaly. A co bych asi tak dělala kdyby ano. Je pravda,že vzteky někdy zahodily nějakou hračku,atd.,ale nikdy si neubližovaly. Proto moje rada zní,poraďte se s dětským psychologem,pokud to takhle necháte,může se stát,že jí jednou majzne něčím pořádným. Nemluvě o problémech,které může mít,pak díky své povaze ve školce,později ve škole. Poraďte se,pročtěte nějakou literaturu,která se tímto problémem zabývá. Držím palce,ať to zvládnete.

Já si myslím,že je to tou žárlivostí že chce na sebe jakkoliv upozornit a proto tohle vše dělá.Moje kamarádka má dceru a syna jsou od sebe o čtyři roky syn je starší když jsem byla u nich jednou na návštěvě,holčicce furt bral hračky,škubal ju,tahal já když jsem to viděla přišla jsem k němu a vysvětlila mu že se to dělat nesmí že kdyby tohle dělal ve školce,že se s ním nikdo bavit nebude.Moje kamarádce jsem doporučila at se nebojí a at mu třeba trošku plácne po zadku,že on pak uvidí že se to nesmí dělat.Po 14 dnech mi volala že už to nedělá tak často a že jakmile vidí že jde její syn za malou, ona jde za ním taky a že jakmile ten malý vidí že je za ním mamka nic jí už nedělá.Já jsem mu slíbila,že když vždycky přijdu na návštěvu a jeho maminka mi řekne že byl hodný tak mu dovezu plno kokin on se usmál a řekl mi že už bude hodný.

Já tedy také razím teorii"Škoda každé rány,která padne vedle",ale neznamená to,že děti biju do krve.Obdobný problém řeším také každý den.Mám holku 4roky a kluka skoro rok.Malá žárlila nehorázným způsobem,dělala půl roku naschvály,bre­čela,že jí nemáme rádi a chtěla stále k babičce,kde byla sama.My tatínka doma máme,tak jsme je oddělovali.S malým šel ven táta a já si hrála s ní a naopak.Vymstilo se mi to.Když jsme doma byli sami,tak vůbec nebrala,že malej potřebuje víc pomoci než ona.Když začal malej sedět,tak jsme udělali podle mého razantní změnu.Pomáhá mi ho koupat,krmit,nau­čila se půjčovat mi hračky a je ohromě nadšená,že může občas hlídat(když jdu přiložit,tak musí dávat pozor,aby si nevzal hračku,kterou nesmí.Pak mi hlásí,co všechno dělal.Vidím,že se snaží.Malej nemá ještě rozum,tak jí tahá za vlasy,to dostane přes ruku a dělá to čím dál míň.Zkuzte ho navést k tomu,aby vám s malou pomáhal u nás to docela zabralo.Jinak chlapská autorita u ná moc nefunguje.To máte vidět,když přijdu z práce,děti rozjívený,bordel všude a z maminky si tropí srandičky.

Já píšu z role nejstaršího sourozence. Pro vás bude vaše dcera pořád malá. I když jí bude 3 nebo 10let. A váš syn pro vás pořád bude ten co „moudřejší ustoupí“ „Ty jsi starší a musíš své lentylky dát sestřičce, protože je malinká“

Já bych radila aby jste synovi dávala najevo, co může tím, že je starší- Může jít na skluzavku, může jíst oříšky. Pokud bude stavět celé dopoledne věž z kostek a pak mu do něj sestra strčí, potresteje dceru (vynadejte jí, že přece bráškovi nemůže bořit tak krásnou věž)

Věřte mi, že problém je právě v tom , že na dceru nikdy nekřičíte ale na staršího syna ano. Představte si, že šéf v práci se na vaší kolegini usmívá a chválí ji a na vá za vaše chyby křičí. To by se vám taky nelíbilo a měla by jste tu kolegini ráda? Já tedy ne!

Sourozenecká rivalita dokáže pohnojit celé dětství a vzpomínky na něj, to mi věřte!

Rad bych Vam poradil,ze mu mate rozumne domluvit.Ovsem na kazdeho plati neco jineho.Pokud jste mu jiz vysvetlila ze takhle se nema chovat cemuz verim..a selhalo to..Poradim Vam jinou vec-az to znova udela,bude jí ublizovat tak ho serezte tak ze si to zapamatuje nadosmrti.Tohle se proste nedela.Je lepsi kdyz si to uvedomi nyni-pri formovani povahy-pak uz muze byt pozde..