A co vy a vaše školní léta? Také vzpomínáte?

Třídní šašek prodává drogy a sám nejspíš fetuje…Vyslověně sígry jsme neměli, spíše provokatéry (kteří nedávali v hodinách pozor a kouřili na záchodech), na které se vždycky všechny průšvihy hodily. Z většiny jsou teď spořádání taťkové od rodiny.
Frajeři byli, ale věkem své kouzlo ztratili. Zato ti, kteří nebyli tehdy idolem žaček, si to teď vynahrazují a jsou obletováni.
Já patřila ke zdravému jádru, i přestože jsem patřila mezi jedničkáře, tak mě ostatní brali.
Na základku vzpomínám strašně ráda a na srazy se vždycky těším.

S gymnáziem už je to horší, tam byly přetvářky, honění se za lepšími známkami… no a nakonec ti „důležití šprti“ nedokončili ani vysokou… Boží mlýny melou…

Meli jsme ve tride i saska,rozte­kaneho,nepozor­neho-dnes by se o nem reklo,ze byl hyperaktivni.Meli jsme i toho sycaka,co ukradl ucitelce penize z kabelky v plne tride a mel toho na svedomi vic.I ti sprti a frajeri by se nasli.
Po skole jsme se rozprchli a nejake kontakty na sebe ani nemame,ani ty srazy neporadame.Je to uz 20 let,co jsem vysla zakladku a dosud se nikdo o sraz nepokusil.
O nekterych vim z doslechu,o vet­sine vubec.
Ze spoluzackama ze stredni je to uplne stejne,stykam se jen s jednou,zbytek tridy se kamaradil podle toho,kdo odkud pochazel,holky z OV mezi sebe nikoho nevzaly a stejne to bylo i z PR,OL.
Abych pravdu rekla,nevim jestli bych na nejaky ten sraz sla,kdyby se konal,ani na jednu skolu zrovna moc hezke vzpominky nemam.

Na své školní léta mám pěkné vzpomínky třídní šašky jsme tam měly dva ti když tu jejich pusu otevřeli a něco udělali vždycky to stálo za to.Ted si voláme,píšeme někteří bydlí kousek ode mě takže se i scházíme.

ano vzpomínám a můžu napsat že nejraději vzpomínám od prváku až do třeťáku to jsou mé nejkrásnější školni leta byl i mezi nama šprt a to neuvěříte stím jsem se rád bavyl a dokonce jsme v kontaktu nejsem žádny šprt a nikdy jsem nebyl 🙂

na ZŠ žádné pouto nebylo (kamaráda, s nímž se dodnes vídám, jsem tam měl jediného, toho potkávám někdy v marketu, kde dělá skladníka; a kamarádku, která byla tehdy i jednou z prvních platonických lásek, dnes rovněž občas vídám, je z ní bankovní úřednice); s kontakty se spolužáky z osmiletého gymnázia je to o monoho lepší, ještě dnes se pravidelně scházíme, a to i se třídním – byli jsme tehdy jeho první třída, a když jsme odmaturovali a on měl dostat jinou, málem se z toho po těch osmi letech nevzpamatoval. (Za nás začal pít a pije dodnes…) Z jednoho ze spolužáků je dnes můj kolega, dosud z toho máme legraci. Byl zvláštní, neboť tehdy byl sígr a šprt v jedné osobě. Průšvihy byly jeho denní chléb a kdyby nebyl tajnou láskou našeho tehdejšího (homosexuálního) třídního, býval by byl již dávno několikrát z gymnázia vyloučen … dnes je z něj celkem spořádaný muž, ale aby se z něj stal, musel dostat na VŠ klíšťovou encefalitidu, kvůli níž nedostudoval. Za jeho řádění samozřejmě mohla puberta, z níž už rovněž zaplaťpámbu vyrostl.
Největší paradox? Jeden z největších sígrů z gymnaziální třídy dnes dělá u policie.
Musím říct, že jsem se vždy spíš stranil, obzvlášť šlo-li o aktivity chlapců. Vždy jsem se bavil spíš s děvčaty a došlo-li na družstevní soutěže, kdy nás rozdělili na dva teamy podle pohlaví, šel jsem vždy pomoci děvčatům, bylo jich o něco méně.
Školní průšvihy jsem nemíval; poznámku jsem nedostal nikdy, natož napomenutí či důtku. Jen jednou, ještě na ZŠ, jsem měl namále, ale protože učitelka věděla, že by šlo o mou první poznámku, dohodli jsme se, že o tom řeknu doma sám.
Na VŠ jsem konečně – přesně, jak maminka předpovídala – našel „stejně ulítlé“ lidi, jako jsem sám, takže tam teprve vznikla řádná přátelství. V kontaktu však nejsme zase z jiného zřejmého důvodu – byli jsme z různých koutů republiky… některá hluboká přátelství z VŠ mi vydržela dodnes, leč nejedná se o lidi z ročníku.
Doplňuji:
přátelství z VŠ mají zase jinou výhodu – když jezdím po republice účastnit se scrabblových turnajů, vždy je, ať se turnaj koná kde chce, nablízku někdo známý, u koho lze přespat. Výjimkou je bohužel Sázava, kde se bude letos konat mistrovství republiky, na nějž se mi konečně podařilo kvalifikovat – tam holt budu muset shánět nějaké oficiální spaní…

Upravil/a: quentos

ráda vzpomínám a dokonce se i scházíme,jako každá třída i my měli třídního šaška,ale nevím co se sním stalo,na posledním srazu nebyl,zato mě mile překbapila má bývalá třídní učitelka,jelikož je dávno v důchodu,dodnes si pamatovala jak naše jména tak i kdo jaký jsme byl,jsou to hezké vzpomínky