Odpověděl/a – 11.srpen 18:41
Ne. A osobně se domnívám, že ty primitivní náboženství jsou
v jistém ohledu vyspělejší, byť jsou často ekonomicky chudší. Duchovně
uvědomělejší, zkušenější (co se týče smrti a jejich představ, dokonce
i lékařských postupů). Ti vyspělejší je vnímají jako
„primitivní.“ Ale nesouvisí to s tím (s ekonomikou, vyspělostí
civilizace). Křesťanství vnímalo jako primitivní všechna ostatní
náboženství.
Ale nezávisí to na náboženství. Stát může a nemusí být sekulární,
ale jak to tam vypadá, jak dobře je spravován, jak moc je bohatý, vyspělý,
spravedlivý a podobně, tak to závisí na politickém a ekonomickém
systému.
Většina největších filozofů, vědců, objeveitelů, vynálezců a
všeobecně největších myslitelů historie byli věřící (i když třba
z různých dob, kultur a různých náboženství). A ateismus existoval
skoro vždy a jeho existenci si takové osobnosti uvědomovaly. Dokonce se
i vírou/náboženstvím zabývali. Většinou po svém, udávali své
pojetí víry…
Domnívat se, že ateismus je nějak vyspělejší, racionálnější a podobně
je omezené. Je to taky jen víra/přesvědčení. A mnozí tzv. „ateisti“
jsou spíš nihilisti. Ale je to jejich věc, jenže oni to rádí cpou
věřícím. Nebo ještě častěji se spíš povyšují, na věřící
i různé víry nadávají.
Ale rozlišoval bych i zde mezi vírou a náboženstvím. Ateisty byli nazýváni i věřící, kteří se ale odmítali podrobovat náboženství a církvi (a jejím rituálům, jejím přesvědčením/nařízením). Takže náboženský stát nebo stát, kde je plno věřících…? Obojí může být docela jiné. Stát taky může podporovat různé víry/náboženství, ale sám nemusí na žádném stavět… a podobné příklady.
Odpověděl/a – 11.srpen 18:44
Ne. A osobně se domnívám, že ty primitivní náboženství jsou
v jistém ohledu vyspělejší, byť jsou často ekonomicky chudší. Duchovně
uvědomělejší, zkušenější (co se týče smrti a jejich představ, dokonce
i lékařských postupů). Ti vyspělejší je vnímají jako
„primitivní.“ Ale nesouvisí to s tím (s ekonomikou, vyspělostí
civilizace). Křesťanství vnímalo jako primitivní všechna ostatní
náboženství.
Ale nezávisí to na náboženství. Stát může a nemusí být sekulární,
ale jak to tam vypadá, jak dobře je spravován, jak moc je bohatý, vyspělý,
spravedlivý a podobně, tak to závisí na politickém a ekonomickém
systému.
Většina největších filozofů, vědců, objeveitelů, vynálezců a
všeobecně největších myslitelů historie byli věřící (i když třba
z různých dob, kultur a různých náboženství). A ateismus existoval
skoro vždy a jeho existenci si takové osobnosti uvědomovaly. Dokonce se
i vírou/náboženstvím zabývali. Většinou po svém, udávali své
pojetí víry…
Domnívat se, že ateismus je nějak vyspělejší, racionálnější a podobně
je omezené. Je to taky jen víra/přesvědčení. A mnozí tzv. „ateisti“
jsou spíš nihilisti. Ale je to jejich věc, jenže oni to rádí cpou
věřícím. Nebo ještě častěji se spíš povyšují, na věřící
i různé víry nadávají.
Ale rozlišoval bych i zde mezi vírou a náboženstvím. Ateisty byli nazýváni i věřící, kteří se ale odmítali podrobovat konkrétnímu náboženství a církvi (a jejím rituálům, pravidlům, pověr, jejím přesvědčením/nařízením). Takže náboženský stát nebo stát, kde je plno věřících…? Obojí může být docela jiné. Stát taky může podporovat různé víry/náboženství, ale sám nemusí na žádné církvi stavět. Může být dokonce hodně založený na víře (ale ne na církvi)… a podobné příklady.