Odpověděl/a – 31.červenec 16:47
Češi jsou duchovně založení, pověrčiví, netouží být organizováni,
zařazeni (pozůstatek z dob socialismu, práce komunistů :) ). To vyplývá
i z příspěvku annas. Čech je také rebel :D
V naší historii je několik zásadních událostí, které se na českém
ateismu mohly podepsat.
Církev (v Evropě především katolická) byly příliš mocná, bohatá.
Držela lidi v područí a bázni. Panovníci u ní zadlužení.
První významný krok bylo násilné pokatoličtění českých zemí (úprk
protestantů – J. A. Komenský).
Dalším velmi významným proticírkevním odporem Čechů bylo upálení Jana
z Husi.
Významně se na českém národu „podepsala“ Marie Terezie zavedením
povinné školní docházky, Vzdělánější lid, než Rakousko-Uherský,
v té době nikde nebyl. Čech tedy uměl číst. Tato znalost zajistila
informovanost. Také další nespokojenost, rebelie.
V r. 1781 započal Josef II. s omezením zahraničních styků klášterů, podřízením. V duchu josefinismu se snažil Josef II. vytvořit „státní“ církev podřízenou císaři. Reforma církevní správy byla spojena s rušením klášterů. U nás
Prezident T. G. Masaryk nebyl zrovna velkým příznivcem katolické církve a šlechty.
Poslední „ránu“ upozadění náboženství v česku zasadili
komunisté. Přibývá lidí nekřtěných, bez vyznání.
Čech má rád pocit „svobody“, svobodné volby. Nemá mnoho chuti být
někde organizován. P/ovinně někam docházet, platit příspěvky.
Člověk, který vstoupí zejména do duchovního spolku/organizace, údajně
ztrácí svobodu ve svém rozhodování, vyjadřování. Musí se podřídit. To
dělá rebel Čech, jen velmi nerad. ;-D
Odpověděl/a – 31.červenec 17:27
Češi jsou duchovně založení, pověrčiví, netouží být organizováni,
zařazeni (pozůstatek z dob socialismu, práce komunistů :) ). To vyplývá
i z příspěvku annas. Čech je také rebel :D
V naší historii je několik zásadních událostí, které se na českém
ateismu mohly podepsat.
Církev (v Evropě především katolická) byly příliš mocná, bohatá.
Držela lidi v područí a bázni. Panovníci u ní zadlužení.
První významný krok bylo násilné pokatoličtění českých zemí (úprk
protestantů – J. A. Komenský).
Dalším velmi významným proticírkevním odporem Čechů bylo upálení Jana
z Husi.
Významně se na českém národu „podepsala“ Marie Terezie zavedením
povinné školní docházky, Vzdělánější lid, než Rakousko-Uherský,
v té době nikde nebyl. Čech tedy uměl číst. Tato znalost zajistila
informovanost. Také další nespokojenost, rebelie.
V r. 1781 započal Josef II. s omezením zahraničních styků klášterů, podřízením. V duchu josefinismu se snažil Josef II. vytvořit „státní“ církev podřízenou císaři. Reforma církevní správy byla spojena s rušením klášterů. U nás
Prezident T. G. Masaryk nebyl zrovna velkým příznivcem katolické církve a šlechty.
Poslední „ránu“ upozadění náboženství v česku zasadili
komunisté. Přibývá lidí nekřtěných, bez vyznání. Např. Poláci si
svou silnou víru v boha a příslušnost v církvi, závislost na ní
i v době socialismu uchovali.
Čech má rád pocit „svobody“, svobodné volby. Nemá mnoho chuti být
někde organizován. Povinně někam docházet, platit příspěvky.
Člověk, který vstoupí zejména do duchovního spolku/organizace, údajně
ztrácí svobodu ve svém rozhodování, vyjadřování. Musí se podřídit. To
dělá rebel Čech, jen velmi nerad. ;-D