Historie úprav

da ny

Odpověděl/a – 31.červenec 16:47

Češi jsou duchovně založení, pověrčiví, netouží být organizováni, zařazeni (pozůstatek z dob socialismu, práce komunistů :) ). To vyplývá i z příspěvku annas. Čech je také rebel :D
V naší historii je několik zásadních událostí, které se na českém ateismu mohly podepsat.
Církev (v Evropě především katolická) byly příliš mocná, bohatá. Držela lidi v područí a bázni. Panovníci u ní zadlužení.
První významný krok bylo násilné pokatoličtění českých zemí (úprk protestantů – J. A. Komenský).
Dalším velmi významným proticírkevním odporem Čechů bylo upálení Jana z Husi.
Významně se na českém národu „podepsala“ Marie Terezie zavedením povinné školní docházky, Vzdělánější lid, než Rakousko-Uherský, v té době nikde nebyl. Čech tedy uměl číst. Tato znalost zajistila informovanost. Také další nespokojenost, rebelie.

• Zakázala dosazování cizinců do čela klášterů. Zakázala směnky. Vydala zákaz čepování piva, vína uvnitř kláštera.
• Roku 1773 došlo k zrušení prvního jezuitského řádu. Z jmění řádu byl vytvořen studijní fond.

V r. 1781 započal Josef II. s omezením zahraničních styků klášterů, podřízením. V duchu josefinismu se snažil Josef II. vytvořit „státní“ církev podřízenou císaři. Reforma církevní správy byla spojena s rušením klášterů. U nás

Prezident T. G. Masaryk nebyl zrovna velkým příznivcem katolické církve a šlechty.

Poslední „ránu“ upozadění náboženství v česku zasadili komunisté. Přibývá lidí nekřtěných, bez vyznání.
Čech má rád pocit „svobody“, svobodné volby. Nemá mnoho chuti být někde organizován. P/ovinně někam docházet, platit příspěvky.
Člověk, který vstoupí zejména do duchovního spolku/organizace, údajně ztrácí svobodu ve svém rozhodování, vyjadřování. Musí se podřídit. To dělá rebel Čech, jen velmi nerad. ;-D

da ny

Odpověděl/a – 31.červenec 17:27

Češi jsou duchovně založení, pověrčiví, netouží být organizováni, zařazeni (pozůstatek z dob socialismu, práce komunistů :) ). To vyplývá i z příspěvku annas. Čech je také rebel :D
V naší historii je několik zásadních událostí, které se na českém ateismu mohly podepsat.
Církev (v Evropě především katolická) byly příliš mocná, bohatá. Držela lidi v područí a bázni. Panovníci u ní zadlužení.
První významný krok bylo násilné pokatoličtění českých zemí (úprk protestantů – J. A. Komenský).
Dalším velmi významným proticírkevním odporem Čechů bylo upálení Jana z Husi.
Významně se na českém národu „podepsala“ Marie Terezie zavedením povinné školní docházky, Vzdělánější lid, než Rakousko-Uherský, v té době nikde nebyl. Čech tedy uměl číst. Tato znalost zajistila informovanost. Také další nespokojenost, rebelie.

• Zakázala dosazování cizinců do čela klášterů. Zakázala směnky. Vydala zákaz čepování piva, vína uvnitř kláštera.
• Roku 1773 došlo k zrušení prvního jezuitského řádu. Z jmění řádu byl vytvořen studijní fond.

V r. 1781 započal Josef II. s omezením zahraničních styků klášterů, podřízením. V duchu josefinismu se snažil Josef II. vytvořit „státní“ církev podřízenou císaři. Reforma církevní správy byla spojena s rušením klášterů. U nás

Prezident T. G. Masaryk nebyl zrovna velkým příznivcem katolické církve a šlechty.

Poslední „ránu“ upozadění náboženství v česku zasadili komunisté. Přibývá lidí nekřtěných, bez vyznání. Např. Poláci si svou silnou víru v boha a příslušnost v církvi, závislost na ní i v době socialismu uchovali.
Čech má rád pocit „svobody“, svobodné volby. Nemá mnoho chuti být někde organizován. Povinně někam docházet, platit příspěvky.
Člověk, který vstoupí zejména do duchovního spolku/organizace, údajně ztrácí svobodu ve svém rozhodování, vyjadřování. Musí se podřídit. To dělá rebel Čech, jen velmi nerad. ;-D