Odpověděl/a – 27.prosinec 11:02
Ano. I když natrati může člověk vystoupit, nastoupit, potká různé lidi, s nimiřž se někdy setká, jindy šlo jen o běžníé setkání, na jiné nezapomene, protože pro něho znamenali mnoho.
Přece život je to, co e nachází mezi narozením a smrtí, tedy v nástupní stanici do něj vstoupíme a po určité době, natoupíme do jiného vlaku, který nás doveze tam, odkud není návratu.
Nejhorší je, že s přibývajím věkem už jako by jedeme expresem, nikoliv jen osobním vlakem.
Odpověděl/a – 27.prosinec 11:10
Ano. I když na trati může člověk vystoupit, zdržet se, znova nastoupit, někdy nastoupí i do špatného vlaku. Často potká různé lidi, s nimiž se jen setká, ti z vlaku vystoupí, s jinými má společnou cestu, na mnohé nezapome, protože pro něho znamenali víc ndž ostatním, byť vystoupili v jiné stanici, .
Přece život je to, co se nachází mezi narozením a smrtí, tedy v nástupní stanici, tj. když naše oči spatří světlo, do vlaku vlezeme, po určité době, nás veze jiný vlak. Nakonec ten poslední, někdy to ani nevíme, jímž dojedeme tam, odkud není návratu.
Nejhorší je, že s přibývajím věkem už jako by jedeme expresem, nikoliv jen osobním vlakem.
Odpověděl/a – 27.prosinec 12:09
Ano. I když na trati může člověk vystoupit, zdržet se, znova nastoupit, někdy nastoupí i do špatného vlaku. Často potká různé lidi, s nimiž se jen setká, ti z vlaku vystoupí, s jinými má společnou cestu, na mnohé nezapomene, protože pro něho znamenali víc než ostatní, byť vystoupili v jiné stanici.
Přece život je to, co se nachází mezi narozením a smrtí, tedy v nástupní stanici, tj. když naše oči spatří světlo, do vlaku vlezeme, po určité době nás veze jiný vlak. Nakonec ten poslední, někdy to ani nevíme, jímž dojedeme tam, odkud není návratu.
Nejhorší je, že s přibývajícím věkem už jako by jedeme expresem, nikoliv jen osobním vlakem.