Historie úprav

tituly

Odpověděl/a – 6.březen 21:57

První otázka proč? Druhá jak (a jak to myslíš)?

Pokud by mělo jít o sloučení do jednoho státu, s jednou ekonomikou, pak ano. I když bychom měli zohlednit jestli unitární, federativní nebo unijíní (a konkrétní typ). Už teď jsme v jistém typu unie s Německem a dalšími evropskými státy. I když ne jednotném a sdíleném (jen přístupnější a otevřenější, každý má svou politiku i ekonomiku). Ale to nechme být.

Jestli bychom se sloučili do jednoho státu, tak bychom měli potenciál fungovat lépe, s více možnostmi a lepšími výsledky. Už jen jako větší a silnější stát s posílenější a rozsáhlejší ekonomikou. Větší stát, víc obyvatel, víc pracovní síly, jeden průmysl a zdroje, prostě jednotný trh. Důležitý by byl i přístup, politika a nastavení ekonomiky. Ovšem i tak by se situace na českém území zlepšila a postupně by se to vyrovnávalo německé straně. Některé pozitivní změny by nastaly okamžitě. Včetně těch lepších cen, nejspíš i kvality produktů a služeb. Rozvoj by však byl nerovnoměrný, tak jak to bývá i v jednotných státech (regionální záležitost, zastralost, lokální problémy, menší profit). Viz Západní a Východní Německo i dnes. Kde východ ještě stále nedostihl západ. Ale i tak se porozuhodně rozvinul a některé pozitivní změny byly okmažité už po znovusjednocení Německa. To by byl i případ sjednocení s Německem. Přestože mě pro to nenapadá důvod, když historicky nebo kulturně by to mělo smysl spíš s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem atd.
Krom pozitiv by to mělo i své výzvy, nesná a bariéry, které by bylo třeba překonat (jazykové, politické, kulturní).

Podívej na Rakousko-Uhersko, což byla duální monarchie, která fungovala jako následník personální unie mnoha zemí. Z citace z wikipedie: „mnohonárodnostní stát a jedna z hlavních evropských mocností té doby. Rakousko-Uhersko bylo geograficky druhou největší zemí v Evropě po Ruské říši s rozlohou 621 538 km² a třetí nejlidnatější zemí (po Rusku a Německé říši). Impérium vybudovalo čtvrtý největší strojírenský průmysl na světě, po Spojených státech, Německu a Spojeném království. Rakousko-Uhersko se také stalo po Spojených státech a Německém císařství třetím největším světovým výrobcem a vývozcem elektrických domácích spotřebičů, elektrických průmyslových spotřebičů a zařízení na výrobu energie pro elektrárny.” Mocný, bohatý a silný stát. Dnes z toho máš samostatné, druhořadé státy střední a východní Evropy. Znáš tu o tom, jak první československá republika měla silný průmysl a byla bohatá? Tak to byl důsledek Rakousko-Uherska, protože české země byly průmyslovým centrem této říše (s podporou Habsburků, šlechty a místních obchodníků). Ale sdílela to celá říše pro společný prospěch. České země byly silné v tomto a jiném, další země měly svoje výhody a zdroje (i když až tolik průmyslově nezaostávaly). Jako jeden trh fungovaly společně a pro jednotnou sílu. Po rozpadu profitovaly spíše na vzájemný úkor. Nejvíc z toho vytěžilo právě ČSR, což byl motor jejího krátkodobého úspěchu.
Jeden větší stát s velkou ekonomikou, má potenciál fungovat lépe i být bohatší. Třeba jako Habsburská monarchie nebo jiné soustátí a říše v historii.

tituly

Odpověděl/a – 6.březen 22:02

První otázka proč? Druhá jak (a jak to myslíš)?

Pokud by mělo jít o sloučení do jednoho státu, s jednou ekonomikou, pak ano. I když bychom měli zohlednit jestli unitární, federativní nebo unijíní (a konkrétní typ). Už teď jsme v jistém typu unie s Německem a dalšími evropskými státy. I když ne jednotném a sdíleném (jen přístupnější a otevřenější, každý má svou politiku i ekonomiku). Ale to nechme být.

Jestli bychom se sloučili do jednoho státu, tak bychom měli potenciál fungovat lépe, s více možnostmi a lepšími výsledky. Už jen jako větší a silnější stát s posílenější a rozsáhlejší ekonomikou. Větší stát, víc obyvatel, víc pracovní síly, jeden průmysl a zdroje, prostě jednotný trh. Důležitý by byl i přístup, politika a nastavení ekonomiky. Ovšem bez ohledu na to by se situace na českém území zlepšila a postupně by se to vyrovnávalo německé straně. Některé pozitivní změny by nastaly okamžitě. Včetně těch lepších cen, nejspíš i kvality produktů a služeb. Rozvoj by však byl nerovnoměrný, tak jak to bývá i v jednotných státech (regionální záležitost, zastralost, lokální problémy, menší profit). Viz západní a východní Německo i dnes. Kde Východ ještě stále nedostihl Západ. Ale i tak se porozuhodně rozvinul a některé pozitivní změny byly okmažité už po znovusjednocení Německa. To by byl i případ sjednocení ČR s Německem. Přestože mě pro to nenapadá důvod, když historicky nebo kulturně by to mělo smysl spíš s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem atd.
Krom pozitiv by to mělo i své výzvy, nesná a bariéry, které by bylo třeba překonat (jazykové, politické, kulturní).

Podívej na Rakousko-Uhersko, což byla duální monarchie, která fungovala jako následník personální unie mnoha zemí. Z citace z wikipedie: „mnohonárodnostní stát a jedna z hlavních evropských mocností té doby. Rakousko-Uhersko bylo geograficky druhou největší zemí v Evropě po Ruské říši s rozlohou 621 538 km² a třetí nejlidnatější zemí (po Rusku a Německé říši). Impérium vybudovalo čtvrtý největší strojírenský průmysl na světě, po Spojených státech, Německu a Spojeném království. Rakousko-Uhersko se také stalo po Spojených státech a Německém císařství třetím největším světovým výrobcem a vývozcem elektrických domácích spotřebičů, elektrických průmyslových spotřebičů a zařízení na výrobu energie pro elektrárny.” Mocný, bohatý a silný stát. Vše jednotné, sdílené, bez hranic a s dobrou infrastrukturou. Dnes z toho máš samostatné, druhořadé státy střední a východní Evropy. Znáš tu o tom, jak první československá republika měla silný průmysl a byla prospeující? Tak to byl důsledek Rakousko-Uherska, protože české země byly průmyslovým centrem této říše a jedním z nejlepších na světě (díky podpoře Habsburků, šlechty a místních obchodníků). Ale sdílela to celá říše pro společný prospěch. České země byly silné v tomto a jiném, další země měly svoje výhody a zdroje (i když až tolik průmyslově nezaostávaly). Jako jeden trh fungovaly společně a pro jednotnou sílu; průmysl byl jednotný, i když převážné centrum bylo v Česku. Po rozpadu ty země profitovaly spíš na vzájemný úkor. Nejvíc z toho těžilo právě ČSR, což byl motor jejího krátkodobého úspěchu.
Jeden větší stát s velkou ekonomikou, má potenciál fungovat lépe i být bohatší, i když třeba nerovnoměrně (pořád ale dohromady silnější). Třeba jako Habsburská monarchie nebo jiné soustátí a říše v historii.